Pěkný dárek si dal kandidát prof. Švejnar

Letošní Vánoce se u Švejnarů asi ponesou v duchu přípravování se do startovních bloků pro trať ke zvolení prezidentem.

Jan Švejnarautor neznámý
Advent se nám pomalu nachyluje do svého posledního týdne a přišla nám zpráva, kterou jakoby - ale opravdu jen jakoby - nikdo nečekal. Pan profesor Švejnar neotálel, a na příští týden ohlášené prohlášení své kandidatury na post prezidenta republiky učinil již dnes. Dal si tím pěkný dárek pod stromeček, ale nevím, zdali má vůbec smysl ho letos rozbalovat. Možná s tím pan Švejnar počká až na období příštích prezidentských voleb, jelikož si nemyslím, že se mu to v únoru podaří dotáhnout do vítězného konce. Z výše uvedených startovních bloků možná vystartuje, ale uvidíme, kdo protne cílovou pásku jako první. Překvapení se asi chystat nebude.
 

Na druhou stranu kladně hodnotím snahu opozice, že našla svého kandidáta (záměrně používám slovo kandidát, protože jsme se už mnohokrát mohli přesvědčit, že slovo protikandidát je opozicí zavrhováno), kterým chce dokázat, že si ho dokáže prosadit. Zřejmě však dokáže pouze to, že si ho neprosadí. Za úspěch ovšem berme již samotné přijetí kandidatury. Dovolte mi ale, drahá opozice, pronést to, že se patrně Váš kandidát shodne se slavným rčením barona Coubertina - Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se. Kdo ví, třeba nadcházející prezidentská volba přinese plusy panu Švejnarovi do těch příštích, a přijme-li kandidaturu i za pět let, bude mít třeba navrch.

 
Já osobně nemám nic proti kandidátovi opozice, ale dvě věci mi na něm opravdu vadí. Teď je nutno předesílat, že je to skutečně jen můj postoj, který zde chci vyjádřit. Pan Švejnar nám sem "zatahuje" cosi amerického, když se hrdě hlásí k tomu, že není proti, aby se utkal s panem prezidentem Klausem v televizních debatách. V tomto směru souhlasím se současnou hlavou státu. Nač se bavit o čemkoli, co souvisí s vykonáváním funkce hlavy státu v televizních duelech, když slovo nás neposlanců a nesenátorů nehraje ve volbách prezidenta vůbec žádnou roli? Dokud nebudeme my sami mít právo na to, abychom si svého prezidenta zvolili sami za sebe, tak takové debaty nemají většího smyslu, významu či čehokoli, co by snad takové debaty mohly mít. Stejně jako bych se smířil s tradiční formou prezidentského novoročního projevu, tj. v komorní atmosféře prezidentovy pracovny apod., tak stejně tak bych uvítal absenci případné televizní debaty kandidátů na post prezidenta voliltelného pouze prostřednictvím Parlamentu ČR.
 
A druhá věc, která mi trochu kalí obrázek pana prof. Švejnara, je jeho žena. Nedovedu se prostě smířit s tím, že první dáma ČR by měla být Američanka. Vždyť my ani nevíme umí-li česky nebo nikoli. Mě osobně by to tedy velice zajímalo. Ze životopisu pana Švejnara sice vím, že má slušné základy češtiny. Ano, to je její plus a budiž jí to přáno. To, že je paní Katherine Terrell Američankou, má i jistou výhodu v tom, že by padly možné bariéry při komunikaci se zahraničními státními návštěvami. Ale co naplat, první dáma Česka by měla být Češka, nebo by alespoň měla hovořit plynně česky. Jsou mezi námi i tací, kteří zastávají názor, že některá první dáma by neměla hovořit vůbec. Ale to je opět věc názoru. S tím vším, co tu bylo napsáno ovšem souvisí i rozhodnutí, jakou roli by případně paní Terrell v pozici první dámy hrála. Byla-li by hodně vidět, pak by ta čeština asi byla nutná. Pokud by tomu bylo naopak, dalo by se to i překousnout. Škoda, že se moc neví o tom, jak vystupovala třeba paní Charlotte Masaryková... i když to by se vlastně srovnávalo nesrovnávatelné a nesrovnatelné.

 
Ať to dopadne tak nebo tak, důležité je, že veliká nafouknutá bublina kolem otálení s oznámením kandidatury Jana Švejnara na post prezidenta republiky dnešním dnem splaskla a teď už se to bude médii hemžit jen otázkami typu - Jaké máte podle Vás šance? Myslíte si, že to dokážete? apod. Nechme se překvapit, jakého prezidenta dostaneme od našich zákonodárců příští rok. Asi nejpodstatnější bude, že se ukáže, kdo koho si prosadí. Pro nás občany se ale zase, jako vždy, ukáže naprosto nepodstatným, kdo na tom Hradě sedí. Ostatně znáte to. Říkáme to všichni; "Je stejně jedno, kdo tam je. Kdyby tam byl někdo jinej, je to to samý. Všechno je to pakáž." Ale nejdůležitější je, abychom se na vše - i na svého prezidenta - dívali s nadhledem.