Zkreslené vidění - Zvolíme nejhorší

Volit je vždy lepší, než mít cokoli nařízeno. Ovšem nesmí to být to jediné, co nám páni dovolují směrem k moci. Protože pak se vše mění ve frašku a volební divadélko je čímsi jako Potěmkinova vesnice.

Mít možnost volby znamená mít svobodnou vůli a být také svéprávným a svobodným člověkem. Což popírají fatalisté, kteří věří na osud a předurčení. A astrologové, numerologové, věštitelé z ruky, exkrementů a jiní prognostici.

Člověk je tvor podivný. Potácí se mezi sklonem k individualismu a tendencí ke sdružování. Chtěl by se co možná nejvíce lišit od druhých, ale zároveň ví, že bez ostatních lidí by ho sežral první medvěd, ba by se i asi pominul při setkání s neškodným strašidlem. Proto spoléhá na stát, a proto ho zároveň i nesnáší. Proto my, lidé, stále hledáme nejlepší způsob správy věcí veřejných. Aneb jak to udělat, aby vše společné fungovalo a zároveň si každý mohl hledět svého. Sdělovací prostředky dneška, státní úřady, školy a instituce nás přesvědčují, že žijeme v nejlepším možném systému, tedy v demokracii. Ale znáte to. Komunisté před sametovým převratem tvrdili totéž o komunismu. Monarchie byly do Francouzské revoluce staletími prověřenými společenskými systémy. Starověké říše… ovšem co my víme o zaniklých civilizacích, po kterých zůstalo pár střepů v latríně?

Raději zpět k té demokracii. Dnes se jí zmocnila nadnárodní mafie. Můžeme ji s klidem nazývat kleptokracií, neboli vládou zlodějů, nepotismem či vládou zrudlých liberálů. Figurky jí sloužící neberou ohled na nic kromě svého zisku. Proto Česko tíží dluhy a finanční křeče. Nemluvě o morálním zmatku. Voliči a občané jsou jen lehce zneužitelnou součástkou ovládaného davu. Lidé jdoucí k volbám si vůbec neuvědomují míru vlastního zmanipulování. A zdaleka nejde jen o konkrétní panáčky. Ještě důležitější jsou teze (novořečí narativy), jež jsou nám vštěpovány a jímž věříme, a v souladu s nimi označujeme své dráby. Tak prý mnozí z nás věří v nevyhnutelnou závislost na setrvání v EU, na členství v NATO, v prospěšnost pseudozelených svazáckých nesmyslů, jakobyohleduplnost politické korektnosti a dobré úmysly politiků, byť slibují, že budou krást v našem zájmu anebo alespoň méně. Příčí se mi předpokládat, že takovými prosťáčky je většina z nás. Stále klesající volební účast svědčí o rezignaci a nedůvěře v parlamentní demokracii. Nelze se divit, jestliže politici u moci opovrhují poddanými a arogantní jsou více, než ti předlistopadoví.

Nejlepší lidé se politice vyhýbají. Je těžké se neušpinit a být po krk v bažině. Ono i dýchat tam lze jen dočasně. Z blat se pak vynoří zombie a přidá se k těm, proti nimž bojoval, když byl ještě člověkem.

Vzpomeňme si na kohokoli z poslední doby. Třeba na Petra Fialu.