Dobrý den. S pobavením sleduji Vaše blogové příspěvky. V mnohém souhlasím. Někde jsem četl nebo slyšel a nemohu se upamatovat na zdroj - nedokonale vyjádřeno asi takto: Nejhorší věcí po prohrané bitvě je bitva vyhraná. Historikové se dost často shodují na názoru, že likvidační poválečné sankce a reparace uvalené po 1. sv. válce na Německo byly jednou z příčin 2. sv. války a tak že vlastně 2. sv. válka byla jen pokračováním té první. Vybičovaná soutěživost, podporovaná a opěvovaná nejrůznějšími hlasateli psychologických a sociologických mouder, je velmi často motorem zášti a nenávisti, jak mezi jednotlivci, tak mezi skupinami, vrstvami či národy. Zvířecí atavismy přechytřelých opic nevymažou žádné kodexy práv, etiky či morálky. Proto také v současnosti sklízíme následky prohrané studené války jako neokoloniální periferní gubernie. A proto se zde také v chaotické džungli rozvráceného státu řežou nejrůznější klany o možnost zaujímat místa satrapů olizujících ruce a zadky neokoloniální korporátní plutokracie.

Máte vynikající postřeh. Lituji, že jsem toho nemohl napsat více. Pokud se v budoucnu k tomuto vrátím, budete jedním z mých inspiračních zdrojů.