Píšete, že člověk nikdy nepochopí citový život stonožky.

Ale dva naši klasici, pánové Voskovec a Werich, ho pochopili a třetí klasik, pan Ježek, jim to dokonce i zhudebnil:

Třeba takhle stonožka, co má práce s obouváním, jen se oběda dočká, začne se zouváním. Na každou totiž nožku, má ponožku a v botě vložku a stačí bláta trošku, prošoupe rohožku. Ta snad má právo mít k zoufalství vlohy. Co to jen musí být, když ji rozbolej nohy! Mám-li vztek více než trošku, že bez práce mám jenom hlad, vzpomenu na stonožku a jsem na světě rád.

Ano. Básníci a muzikanti jsou čestnými výjimkami.