Zkreslené vidění - Vidím růžově

Dívá se na svět růžovými brýlemi. Říká se o člověku chorobně optimistickém. Ovšem každý extrém je nezdravý a nebezpečný. Realita nikdy není jednobarevná.

Dnes ráno jsem se vzbudil nádherně vyspaný. Nic mne nebolelo a nečeká na mne nic strašného. V zrcadle jsem se poznal, stačilo se omýt studenou vodou. Připravil jsem snídani pro Milenku, nakrmil naše dva ptáčky a otevřel okno. Bude krásný slunečný den a vše se bude dařit. Zdravím souseda, který právě venčí psa. Těším se na pohodu na zahradě.

Celou noc jsem nespal a jsem jako zmlácený. Raději vstanu, už stejně neusnu. Zas na mne v koupelně civěla ta stará zrůda. Milena chrní a já abych se staral o ptáky. Je tu vydýcháno, tak otvírám okno. Prší, je chladno, sousedka kouří a klepe mi popel na hlavu. Nechce se mi na zahradu, ale musím alespoň zkontrolovat čerpadlo ve sklepě.

Tak může začít můj růžový den anebo jeho přesný opak. Ani jedno obyčejně není pravda.

Člověk zpravidla neprožívá život jako procházku pohádkou, ani jako trest za to, že existuje. Tedy asi až na výjimky. Narodil-li bych se do nechutně penězi oplývající rodiny, třeba jako britský princ Charles, měl bych jistě úplně jiné starosti než jen o holé přežití usilující obyvatel indického slumu. Ačkoli materiální zajištění nic nevypovídá o spokojenosti a náladě člověka. Onen Ind může prožít šťastný život, a co my víme, zda se princ Charles něčím od rána do večera neužírá.

Chtěl jsem vlastně ale psát o tom, jak je smutné potkat se, byť třeba jen na internetu, s lidmi postiženými černobílým viděním světa a názorově ulpívajícími na svých guru. Ke štěstí jim stačí ztotožnit se s jejich pohledem a od té doby vidí růžově i vlastní lejno. Vůdci takovým lidem dodávají sebevědomí a ideologové davům složeným z nich myšlenky. Bytosti, které mávají prapory v jiném zástupu pro ně snad ani nejsou lidmi. Ušlechtilé ideály, dobro pro všechny a šťastná budoucnost – to jsou vize, které čekají na své uskutečnění. A spasitelé s růžovými brýlemi na očích a přesvědčením o své morální nadřazenosti mění všednodennost v lepší svět. Ve jménu nechybující spravedlnosti. I kdyby bližnímu svému měli zlámat obě ruce a naplivat mu do večeře.

Jak to dopadá, když se ze všehoschopného vůdce deprivantů vyklube sociopat opíjející se svou mocí, nemusím už upřesňovat. Na Hitlerovi se shodneme. Na Stalinovi snad také. Ale obávám se, že současní demagogové nám ještě neukázali všechno.

V Mostě, dne 9.10. LP 2024