Zkreslené vidění – Věřil všemu

Hluboce lituji každého, kdo se odváží věřit politikovu slibu. Zvláště před volbami. Jsou i tací, kteří dovedou lhát nepřetržitě. Fanatismus člověka má trochu naivity, fanatismus politika dost necitelností. Oboje je ostudou rozumu.

Byly a jsou politické systémy a režimy, které ze svých občanů tvoří fanatiky. Než se tak stane, musí ovšem fungovat dobře propaganda a metoda cukru a biče. Podvolení i vzdorující musejí na vlastní kůži poznat, jak vážně mají nátlak dotírající ideologie brát.

Bez toho, aby prodavačka, poštmistr i námezdní čeledín v Německu v 30. letech minulého století uvěřili tomu, že patří k vyvolenému národu, Židé a později i Slované jsou podlidé a eunathasie je pro mrzáky, homosexuály a blázny dobrem a nejlepším řešením, by Hitler a jemu podřízená sebranka žádnou válku nezačali.

Bez toho, aby dojička, ajznboňák i zámečník ve Škodovce po válce uvěřili Gottwaldovo komunistům, že za pár let v naší zemi nastane ráj, rovnost a spravedlnost, by rudá mafie nemohla škodit přes čtyřicet let a z Čechů vychovat národ s ohnutými zády i pružnou morálkou.

Bez toho, abychom my, bývalá šedá zóna, uvěřili v neposkvrněné úmysly sebranky rojící se koncem roku 1989 kolem Václava Havla a ve svatost jeho samotného, by se nemohlo stát, aby Českou republiku dnes vedli diletanti a zrádné postavy, které naši samostatnost prodávají do zahraničí, ruinují ekonomiku, lžou, snižují úroveň školství a mají na svědomí přeměnu státu na Protektorát.

Každý režim stojí a padá s množstvím a ochotou přisluhovačů, oddaných fanatiků, služebníků moci a kolaborantů, kteří věří, že současné panstvo bude panovat nejlépe navždy, či alespoň dost dlouho na to, aby to stačilo na jeden mrzký život. Ideologii k tomu potřebnou si fanatik osvojí rychle. Ostatně pro běžný provoz mu stačí několik frází, hesel a pouček. Dnes slouží myšlenkám EU, bojuje od počítače za Ukrajinu, uklání se před spojenci z NATO a USA zvláště, má odpor k Číně, Rusku, nesnáší Orbána, Fica a Okamuru, odhaluje dezinformační scénu, miluje různost pohlaví a je feminista.

Je v povaze politiků, nebo spíš neoddělitelnou vlastností jejich postů, že lžou, vymlouvají se, mlží, nedrží slovo, slibují, zrazují sebe, úřad, uzavřené dohody a především voliče. Nikdy nebyli výkvětem a v pravém smyslu slova elitou, spíše tomu vždy bylo obráceně. Je ovšem jen málo takových, kteří věří tomu, co říkají. Mohu-li posoudit a tipnout, někdy to mohl být Stanislav Gros nebo Josef Lux, v poslední době se o takový dojem snaží premiér pětivlády Petr Fiala. Což ho neomlouvá.

Je tomu bohužel naopak.