Zkreslené vidění – Vděčnost

Jsem-li někomu vděčný, znamená to, že uznávám jeho podíl na mém štěstí, dobré pohodě. Což si několik lidí zaslouží. Rodiče určitě. Ba i některé dějinné události.

Člověk by měl být vděčný minimálně za to, že se vůbec narodil. Tedy, jak říkají křesťané ve čtvrtém přikázání, cti otce svého a matku svou. Pokud mu ani toto nic neříká, patrně není při vědomí nebo už vůbec nežije.

Jsou lidé, kteří stále brblají, jak je ten svět zkažený, děti zvlčilé, nájmy drahé, potraviny nekvalitní, úřady dotěrné, politici ulhaní, letní čas nepřirozený a počasí nestálé. I kdyby se ale nějakým kouzlem vše z toho dalo do pořádku, budou remcat i na slané moře, modrou oblohu a čistý vzduch. Neboli na cokoli a vždy. Mají to v povaze.

A jsou jiní lidé, kteří kolem sebe šíří dobrou náladu, vše mají za pozoruhodné a krásné, vstávají s chutí a zvesela, svět je pro ně rozkvetlá zahrada, rozdávají úsměvy a nadějný optimismus. I kdyby jim přišel výhružný dopis od finančního úřadu, nesundají si růžové brýle. Idealističtí pohodáři.

Jedni i druzí by si zasloužili důkladnou psychiatrickou léčbu a péči. Protože každý extrém je nebezpečný. Nejen jeho nositeli, ale i okolí. Není dobré se užírat a trápit věcmi, které nijak moc ovlivnit nemůžeme, ale ani předstírat, že neexistují. Deprivanti pohody, kteří si potřebu být vděční neuvědomují, a lidé, jimž chybí smysl pro realitu.

Setkávám se často s názorem, že dobře už bylo. Což jinými slovy znamená, že už bude jen hůře. S mírou vděčnosti to asi máme každý jinak, ale jako společnost jsme na tom dost různě a nejasně. Komu máme být například vděční za osvobození Československa v roce 1945? Rudé armádě? U.S.Army? A máme být vděční Benešovi za to, že nás spojenci brali coby okupovaný stát a ne jako nepřítele? A mohl on roku 1948 postupovat jinak, když nás prodával Gottwaldovi? Zaslouží si vděk Husák za to, že invaze v srpnu 1968 neproběhla podobně jako v roce 1956 v Maďarsku? Máme děkovat vládě Petra Fialy za to, že se jí podařilo zdevastovat vše, na co jen pomyslela a překonala tím tak nejen všechny vlády porevoluční, ale i míru drancování během komunistické éry?

Jsme jako malé děti. Za bonbón nebo lízátko jdeme s těmi pány, kam nás zavedou. A zavedou nás, kamkoli si vzpomenou. Pozdě bycha honit po volbách. To už se šlechta cítí silná a všemocná. Také nesmrtelná a neomylná.

Alespoň si zkontrolujte ten puls.

V Mostě, dne 23.5. LP 2024