Zkreslené vidění - Úsilí státníků

Být státníkem není nic jednoduchého. Byli jimi i tak rozdílné osobnosti jako Margaret Thatcherová i Mahátma Gándhí. V první řadě nesmíte nikomu vadit. A nejlépe je být mrtvý.

Hned úvodem se musím omluvit za nepřesné označení. Každého politika nelze označit za státníka. Státníci jsou ti dobří. Zlí jsou jejich našeptavači, šedé eminence, diktátoři, s nimiž je nutno jednat, a zaprodané figurky moci.

Státníkem se zpravidla stává politik až po své smrti. Poté co ho historie vezme na milost a veřejné mínění se shodne na tom, že byl přínosem a kladnou postavou. Minimálně pro své krajany. Ještě lépe i pro jejich sousedy. A škodil, jen když musel.

Státníci našeho dílku země se čas od času ocitají na bankovkách, pamětních mincích a dříve na známkách. Proto víme, jak si máme představovat tvář krále Karla IV., zatímco portrét rudého dělnického prezidenta Gottwalda na stokoruně pamatuje už málokdo. On také není důvod. Masaryk má nádraží, Havel letiště. To pro příklad, nač jsem si právě vzpomněl. Víc jich nemáme.

Státníci světového významu dostávají občas Nobelovu cenu za mír. Dostal ji třeba roku 1994 palestinský terorista Jásir Arafat, v roce 1973 poradce americké vlády odpovědný za válku ve Vietnamu Henry Kissinger či za rok 1991 Aun Schan Su Tij, myanmarská předsedkyně vlády, jíž nevadilo vraždění v jejím státě. Nicméně nutno říci, že kromě těchto několika zrůd a také Baracka Obamy jde o dobrou společnost. Už jen proto, že je tam i Michail Gorbačov a Matka Tereza.

Státníci, i ti, kteří by se jimi rádi stali, spolu se svými nohsledy, podržtaškami a úlisným služebnictvem, slouží nejvyššímu Satanovi, velmistrovi zednářské lóže, nejpodlejšímu ještěrovi, nejodpornějšímu Sörösovi nebo vůdci Bilderbergu. Nevím jistě komu, oni to přede mnou totiž tají. O tom, kam se jezdí klanět, jsou dobře informovaní jiní lidé, mezi které nepatřím. Netroufám si patřit.

Ale je pravda, že státníci i ti druzí političtí šéfové udržují své poddané ve stálé nejistotě, strachu a obavách. Pohodlně se jim pak totiž vládne. Když se lůze vede dobře, má roupy a vyskakuje si. A zlobí a přemýšlí. A kdyby se neutáhly šrouby, snad by vymyslela i nějakou revoluci. Pokud to nepomůže, je tu vždy možnost někde rozpoutat válku. Lidi obrat o všechno ve jménu národa, vlasti, poštvat proti nepříteli. A pak vydělat na mírové obnově.

Vidíme denně ty psychicky narušené postavičky. Rozhodují o našich životech a úspěšně nám namlouvají, že demokracie znamená hodit do urny hlasovací lístek. Devianty moci.

Egypt, Hurghada, dne 1.5. LP 2024