Zkreslené vidění – Upíra nezajímá

Upírem je každý, kdo mi pije krev, nervy, parazituje na mně, obohacuje se mými myšlenkami, majetkem, bere mi čas, ničí život. Jeho podstata je nelidská a nepřátelská.

 Za upíra pro potřeby tohoto zamyšlení považuji člověka, lidi, či partu nepřátel, kteří mi pijí krev, parazitují na mém čase, životě nebo práci.

 Některé upíry lze ignorovat. Některých je možné se zbavit. Jiní sají neustále. Uklidňuje mne snad jen to, že jim stojím za snahu.

 Důležité je nevybírat si upíra za přítele, ani za kamaráda, a už vůbec ne za partnera. Čím je mi takový člověk bližší, tím hůře se ho lze zbavit. Mám štěstí, že se nemusím tímto zabývat. Dokonce máme i v domě snesitelné sousedy, kteří nevrtají do zdi každou sobotu a neděli, heavy metal si už přestali pouštět a ani my jsme už pár let nikoho nevytopili. I na zahrádce se nás někdy sejde několik na kávu.

 V zaměstnání to mám podobně. Jsou tam tedy někteří lidé, po nichž by se mi v žádném případě nestýskalo, ale s těmi se každou směnu nevidím.

 Největším upírem, kterého se nelze zbavit a který saje nejpilněji, nejvytrvaleji a největšími doušky, je stát. Rozhoduje o člověku od narození do smrti a většina z nás si ani neuvědomuje, jaký je to vlezlý vykořisťovatel. Jestli je upírem, kterého lze tolerovat, či obtěžujícím nesnesitelným přívažkem, záleží na tom, v jaké míře se snaží vměšovat rodičům do výchovy a všem občanům do soukromí. Proto je důležité, jaká parta politiků ho považuje za svůj pašalík. Ochota poddaných v Čechách a na Moravě podřizovat se vrchnosti je veliká. Poslední opravdu revoluční převrat režimu byl roku 1419 zahájen defenestrací. Mluvím o husitských válkách. Všechny ostatní změny přišly buď ze zahraničí, nebo šlo jen o převzetí moci jiným politickým gangem. Dnes by vyoknění bylo opět zapotřebí. Česká ovečka ale vždy dá pozor, aby nikam nepřečuhovala, skloní hlavu, když je potřeba, a se stádem se vydá, kam ho pastýři a psi ženou.

 Nezpochybňuji úlohu státu coby nástroje organizovaného násilí. Anarchie by byla v každém případě horší. Jen by opravdu měl být chudší, aby občané mohli být bohatší. A neměli bychom nechat politiky v mylném přesvědčení, že je v jejich vlastnictví. Protože ti pak neodolávají pokušení a chovají se jako opravdoví upíři. Sají nám krev, nervy, peníze a životy, a přitom ani nepostřehnou, že porobený lid jimi opovrhuje víc, než si někteří z nich zaslouží.

 Autor je i dobrovolným dárcem krve.