Zkreslené vidění - Tři druhy lidí

Také znáte člověka, jemuž byste ani za nic nepodali ruku? Tentokrát nemyslím politika. Jednoduše proto, že není jisté, na co všechno sahal a jak dlouho si ty pracky už neumyl. A že takových je!

Hygienické návyky. Kdyby se mne to netýkalo, raději bych o tom nepsal. Ale přesvědčuji se denně, že spousta lidí asi netuší, o co se jedná. Buď je špatně doma vychovali, nebo mají práh citlivosti k sajrajtům nastavený jinak, než většina civilizované společnosti.

V době, kdy probíhala celoplanetární psychologická akce nácviku poslušnosti mas zvaná Covid-19, objevil se na některých WC v organizacích okázale služebných vládním nařízením nad umyvadlem návod na mytí rukou. Tehdy jsem usoudil, že by taková instruktáž mohla souviset i s přílivem afrických doktorů a podobných vzdělanců. Asi jsem se však mýlil. Někdo už patrně přede mnou objevil, že i mnozí domorodci dodnes nevědí, že si po použití záchodu musejí umýt ruce. A ještě dřív vyčistit štětkou mísu. Neplivat na zem a nepsat po zdech. Raději ať tam ty návody zůstanou co nejdéle.

Domorodé zvyky jsou vůbec v některých směrech dost podivné. Třeba jenom kuřáci. Myslím kuřáci cigaret, ne všelijakých náhražek a vychytávek. Opravdu je vzácnost spatřit takového, který po dokouření típne špačka a hodí ho do koše. Drtivá většina má za to, že nedopalku je nejlépe přímo na chodníku a mrskne ho pod nohy bez jakýchkoli okolků a výčitek. Do roku 2011 jsem sám byl podobné nevinné prase. V Hongkongu prý za jakékoli znečištění ulice jde pachatel do vězení, nebo zaplatí tučnou pokutu. Nevím, nebyl jsem tam. Ale neškodilo by něco takového zavést tady.

Nebo lidi, vedro a autobus. Vražedná kombinace. V autobusu je to za letních veder podobné jako ve vlaku či kdekoli jinde, kde není nebo nefunguje klimatizace. Chlapi smrdí potem, ženské a metrosexuálové se to snaží zamaskovat deoderanty. Ani pleny nepohltí všechny pachy a zle se mi dělá i z použitých voňavek. Dvě stanice jdou někdy ještě přežít. Vím, že pro druhé také není příliš libý požitek čichat ke mně.

Nemám rád oblepenost. Proto je mi nepříjemný už jen pohled na upatlaná děcka v kočárku. A hlavně v prodejně, kde maminka plní košík a dítěti vrazí čokoládu, aby bylo v klidu. Mít v tom nějaké slovo a pravomoc, letěli by i s pokutou.

A co z hlediska hygieny říkáte na takzvané roušky a hovadná nařízení zločinců o jejich nošení za kovidu? Těšíte se na další cvičení? Budete se zase dusit? Máte odvahu říci ne?