Zkreslené vidění - Třetí světová válka

Úplná zkáza lidstva nám hrozí od vyzkoušení první atomové bomby. Tedy zhruba od konce druhé světové války. Válečná hysterie a omezování svobody nám hrozí od té samé doby, kdykoli pánové nahoře usoudí, že to máme zapotřebí.

 Mohli byste možná říci, že na téma třetí světové války není radno nijak moc žertovat. Máte pravdu, to ani nehodlám. Chci mluvit spíše o zkreslené realitě. Neboli o tom, co nám sdělovací prostředky předkládají coby fakta, kterým máme věřit a na jejichž základě se pak máme rozhodovat a jednat.

 Není asi už nikdo, kdo by vážně věřil ve vítězství komunismu nad prohnilým kapitalismem. Snad několik fanatických soudruhů, ale to nejsou lidé psychicky zdraví. V anketě během Pražského jara, tedy roku 1968, přes osmdesát procent dotazovaných odpovědělo, že chtějí socialismus pod vedením KSČ. Všichni to byli náhodně oslovení lidé.

 O revolučním roce 1989 ve východní Evropě a hlavně u nás nám média vyprávějí pohádky o hněvu ulice, nevyhnutelnosti převratů a neschopnosti papalášů. Studenti, herci a disidenti byli těmi, kteří rudý mor porazili. Říkají. A tehdy jsem tomu i věřil.

 Že nám televize lhala od začátku hanebné kampaně nazvané Covid-19 není dnes jasné už jen člověku, který si nechce přiznat svoje mravní selhání, totiž že propagandě skočil na špek a podlehl davové psychóze. Ovšem zákulisí celé aféry budeme znát až v daleké budoucnosti a rozkrytí kriminálního pozadí také nebude nic moc rychlého a jednoduchého.

 Současnost se stále více podobá antiutopii 1984 George Orwella. Neříkám, že je, tvrdím, že se tomu blíží. Předstírání demokracie se zvůlí státní moci mění nenápadně v policejní režim. Běžný občan si většinou neuvědomuje, že zvětšující se závislost na státu pro něj znamená upadání do otroctví. A nejde jen o dluhové pasti, placení daní nebo rostoucí byrokratizaci. Pomocí mobilních telefonů jsme sledováni lépe, než okem Velkého bratra. Bankovní karta a internet na nás prozradí spotřebitelské návyky. Data o nás jsou nejcennějším zbožím. Newspeakem nás propaganda nutí k autocenzuře vyjadřování. Kdekdo se cítí být hrdinou už tehdy, nazve-li cikána cikánem či jasnou nepravdu lží. Jednostranné informování a ztěžování přístupu k neoficiálním názorům není bojem proti dezinformacím, ale potvrzováním nástupu nového totalitarismu.

 A ať si myslím o válce na Ukrajině cokoli, válečná propaganda, štvaní a lhaní o statečnosti Ukrajinců a zdrcujících prohrách Rusů má na soudného člověka jen ten účinek, že o zdravém rozumu tvůrců takových báchorek celkem úspěšně pochybuje.

 Není lepší si vlézt na zahradě do vany, mít po ruce kávu a psát třeba blog? No jasně, že je!