Zkreslené vidění – Tmáři

Tmáři jsou idealističtí fanatici mající moc působit na lidi. Tmářství je něco jako osvěta naopak, výchova ke lži a nevědomosti. Být tmářem znamená být součástí sekty, nemocen zlem, klamem, posedlostí škodit.

Řekne-li se tmář, každému přijde jako první na mysl středověká inkvizice, Temno od Aloise Jiráska, nemyšlení a další hrůzné a špatné věci. A je to tak. Šíření víry místo myšlení otupuje rozum, omezuje svobodnou vůli a podporuje fatalismus, čili přesvědčení o nevyhnutelnosti osudu.

Ačkoli bez nějakého podílu víry v něco a někoho bychom asi těžko přežili. Už v dětství jsem se dozvídal, že je Země kulatá, moře slané a Mikuláš převlečený strejda, ale jiné pravdy tehdy všeobecně přijímané se ukázaly být přinejmenším zavádějící. Například že komunismus je tím nejlepším, co nás kdy mohlo potkat, SSSR je naším přítelem, nebo že roku 1968 řádila kontrarevoluce. Proto se vyplatí přemýšlet, aby se člověk co možná nejdříve oprostil od sugescí, o které se snaží státní a mocenská ideologie.

Pominuly dávno časy, kdy nepřátelé lidu vládli rukou pevnou a nesmlouvavou, v jeho jménu, za něj, měli stranickou knížku coby stvrzenou příslušnost k vyvolené šlechtě, předky do pátého kolena rasově nebo třídně čisté a prapory posvěcené pohádkou o ušlechtilosti a dobrotě. A bylo jasné, kdo je kdo, před kým se pokorně sklonit, koho a čím podplatit, a z koho a čeho si za rohem dělat potichu bezmocnou a trapnou legraci. Nebo komu se vzpírat, ignorovat jeho ikony a svátky a odmítat klanět se mu. Podle vkusu a odvahy. Časy, kdy nepřítel byl jasný, jeho přisluhovači také, a čekání na obrat a spravedlnost bylo nekonečné.

Dnes tmáři v čele státu tvoří partu mnohem lépe organizovanou, než zločinné skupiny dříve zatížené zkostnatělými ideologiemi. Politici ve službách temna dobře vědí, že konkurence je veliká, a proto jejich schopnost udržet se u moci je omezená. Volby s tím ovšem nemají co dělat, ačkoli zatím se jim daří u voličstva budit zdání demokracie. I jiní jsou lačni peněz, prebend a výhod, odlišujících je od zbytku lidstva, od obyčejného dělného plebsu, lidí z ulice. Za to jsou schopni a ochotni zrazovat zájmy České republiky, odevzdávat suverenitu státu bruselským úředníkům a drancovat erární rozpočet hluboko do červených čísel, že by se i profláklí komunističtí ministři financí museli dmout pýchou, jak byli šikovní a šetrní.

Dostane se někdy ministru Rakušanovi za lži o migračním paktu, Janě Černochové za šíření poplašné zprávy a celé vládní sebrance za spolupachatelství na Green Dealu spravedlivé odměny?

Nebo jako vždycky?

V Mostě, dne 16.7. LP 2024