karma.

Dík.

1. - Trestní oznámení dnes podáno.

2. - Pane Nichtburgere, nemám si s vámi už co říci.

Chtěl jsem si koupit akrylátový tmel v kelímku v drogerii. Vyrazil jsem tam bez roušky a byl slušně požádán, abych si ji vzal. Odpověděl jsem, že bych se na paní nemohl usmívat, což prý ji nevadí a že na té roušce trvá. Tak dobře, děkuju, vrátil jsem prázdný košík a s úsměvem odešel. Oba jsme byli spokojeni, ona, že plnila své povinnosti zaměstnance a já, protože jsem nevstoupil tam, kde jednoznačně nejsem vítán. Už opravdu nechci chodit s náhubkem nikam. Nezlobím se na to, protože nejsem očkovaný, kdybych byl, strašně by mě to štvalo, že stále musím nosit náhubek. Vládci to dělaj šikovně, tento hněv se snaží obrátit proti neočkovaným a já pevně doufám, že už to i těm očkovaným dojde. Hezky o tom mluví pan profesor Hostomský a chválím i blog pana Bartoně.

Děkuji. Mám radost i z toho, že jste patrně o dost důslednější, než já.

Vážený, jakékoli srovnávání čehokoli, co se vám/nám dnes u nás děje, s událostmi třicátých a čtyřicátých let je naprosto a velice mimo mísu. Už jenom to, že jste mohl svobodně obtěžovat policejní služebnu nesmyslným podáním, svědčí o nepatřičnosti vašeho přirovnání.

Vážený, stále ještě se cítím provinile, že jsem nedodržel zákonnou povinnost oznámit trestný čin, pokud mám podezření či důkaz, že byl spáchán.