Zkreslené vidění - Špatné názory

Hlavními nepřáteli demokracie jsou lidé, kteří se domnívají, že jejich názory, pohled na svět a postoje jsou jediné správné a hodné existence. A svou pravdu vnucují ostatním.

 Lidé jsou svou podstatou tvorové rýpaví, stále brblající, hledající vady na všem, s čím přijdou do styku. Demokracie je politické zřízení takových individualistů. Ti jsou pak nuceni hledat nějaká stanoviska, na nichž se shodnou. Alespoň v něčem. Pokud někteří z nich zatouží mít pravdu vždy a je jim to dovoleno, nelze už mluvit o demokracii.

 Pochopitelně, že různé názory musejí zhruba vyhovovat obecné dobové představě o morálce a v zásadě se shodovat se skutečností. Jestliže tomu tak není, jsou jejich nositelé zavrhováni či kriminalizováni. Proto není možné  například veřejně provozovat sex ani projevovat sympatie směrem ke Třetí říši. S čímž nelze než souhlasit.

 Jestliže tedy ti, kteří své hledisko považují za jediné možné a správné a snaží se je prosazovat pomocí litery zákona, získají názorovou převahu a nehodlají se jí vzdát, jestliže nelze o některých tématech diskutovat ani mluvit otevřeně, jestliže hlasité menšiny parazitují na mlčící většině, jestliže jsou opět lidé nuceni souhlasit s věcmi, o nichž je všeobecná shoda, že jde o nesmysly… je možné považovat systém za funkční a nečekat jeho krach každou chvíli? Není-li podstatné a rozhodující, co který politik říká a dělá, ale z jaké je strany? Je-li beztrestně přehlížena dehonestace prezidenta a premiéra?

 Neboli jde o svobodu slova a projevu. Ale nejen o ně. Omezování a oklešťování ze všech stran jde ruku v ruce s cenzurou. Je to jev pozvolný a plíživý. Vládci nás nechtějí vyděsit, ba ani příliš rychle strašit. Vědí, že jsme do konce roku 1989 žili v daleko horším kriminále. Což někteří z nás ještě pamatují. Jsme upláceni blahobytem, máme se za každý kompromis o trochu lépe. Za to o nás vědí co potřebují, a umějí toho využít. Ani žádné GDPR jim v tom nezabrání.

 Důležité je, zda nám to vadí. Zatím se zdá, že plný žaludek má přednost před svobodou ducha. Dokud se budeme jen plácat po ramenou, říkat si, jakou že máme krásnou a dokonalou demokracii a dojímat se na výročí Velké sametové listopadové revoluce, zůstaneme na věky trčet v Zemi nikoho.

 Ale i věčné časy mají svůj konec.