To je pořád, třeba jak už za totáče říkala sekretářka: "Soudruhu řediteli, tak mi ho tam už dejte!" "Ale vždyť tam už je, Maruško." "Ojojoj, to je ale macek!"

Tak. Nejde zdaleka o pouhý úhel pohledu, nýbrž i o postavení.

Je to hlavně problém celebrit. Politik (demokratický) jde po pár letech od válku, ale Mistr poslouchá celý život, jak je jeho tvorba úžasná a jak prosvětlil život dotyčného análního alpinisty.

Povzbuzený Mistr pak začne vykládat své politické pravdy a najednou narazí, protože lidi si přestávají myslet, že je geniální. Přestává svým devótním fanouškům rozumět a názorové oponenty považuje za hlupáky, kteří nic v životě nedokázali.

A to jenom proto, že se obklopil uctívači.

Ano, máte zcela pravdu. Momentálně se probírá pan Svěrák, ale není v tom zdaleka sám. Umělců se sklony k morální neomylnosti je mnoho. Několikrát o nich speciálně Čulibrk už mluvil a bude dále. Stejně jako o politicích.