Jako vždy výborný vtip.

Tento obzvlášť pobavil

Tedy co to motám.

Je to hnusné, už nikdy to nedělejte.

Vynasnažím se.

Mícháte dohromady tři věci, které je potřeba držet odděleně: reálné selhání moci, emocionální jazyk a zdroje informací. Kritika státu je legitimní, protože iluze hodného státu je opravdu pohádka. Jenže když se kritika opře o nálepky typu protektorát, nebo demokratúra, bez jasných kritérií a bez osobní odpovědnosti jednotlivce, sklouzává ke stejnému zjednodušování, jaké sám vyčítáte mainstreamu. To je slabina textu.

Ale abych je nemoralizoval tak mám pro každého pomůcku k tomu, aby se mohl správně rozhodnout.

Sledujte základní principy morálky odvoditelné z vlastnických práv. Všechno ostatní je jen boj o to, kdo bude ovládat cizí věci.

Nevím, které tři věci míchám dohromady, a to přesto, že je jmenujete.

Pokud nebudu zabíhat do podrobností, jsme protektorátem už jen pro vlastnické vztahy důležitých podniků.

Demokratura místo demokracie se vyznačuje mimo jiné nemožností vlivu veřejnosti účastnit se na rozhodování, často i absencí debaty o zásadních věcech, zákonech a přístupech. A zjednodušování? Nevím, jak to myslíte.

Když jsme u těch pomůcek a nemoralizování. Sledujte základní principy donucování občana k něčemu, co je mu bytostně cizí a dobrovolně by na to nikdy nepřistoupil. Vše ostatní je podružné.

Dobrý den. Tak se přidám k Vašim povídačkám. Ve vedení jakéhokoliv státu s jakýmkoliv režimem historicky vždy byli a jsou a nadále budou lidi kteří se dali nebo dají vydírat, kteří jsou podplatitelní, nebo jiným způsobem závislí a charakterově nepevní, a kterým se nedá věřit. Jsou součástí mocenské řežby o vliv, pozici a veškeré prebendy z toho plynoucí. Tato řežba probíhá skrytě i veřejně v Horních Kotěhůlkách stejně jako v bílým baráku u žlutýho Donalda. Naše dolina byla svým způsobem protektorátní gubernie skoro po většinu své existence, jen to někdy bylo víc a jindy méně zřejmé. Za posledních sto let se snad může najít relativně svéprávná jen takzvaná první republika, která je označení pro období v letech 1918–1938. To jest až do takzvané mnichovské dohody, než stát zničila početná německá menšina se svým proslulým sloganem Heim ins Reich. Bez ohledu na střídání režimů a boxovaček ve vedení má největší vliv na hospodářský úpadek narušení kontinuity majetkové držby. To jest přerozkradení a rozloupení většiny majetku ve prospěch nových mocipánů,

vedené vždy pod prapory spravedlivé nápravy starých křivd. V současnosti však už jsou všechny jakékoliv další úvahy v podstatě s křížem po funuse, protože území bývalého státu bylo přerozkradeno a zdecimováno tak dokonale, že kam se hrabe Bílá hora. Rvačky současných vládnoucích satrapů, zejména šašků typu hradního rozvědčíka a dvoustovkovýho autoplejboje jsou teatrum cirkus panoptikum pro plebs. A tak můžeme říct, podle jednoho krásnýho filmu pana Nicholsona, - Lepší už to nebude.

Děkuji, pane Fischere, za zapojení do debaty. Myslím, že píši to samé. Jen v samém závěru s vámi nemohu souhlasit. Snad jsem nemístný idealista a naiva, leč věřím a doufám, že to lepší nás teprve čeká. Byl bych raději, kdyby do několika let, ale je možné že to bude trvat i déle. Záleží, které elity se chopí moci. Tím míním především ony světové, jež nelezou na světlo.