Zkreslené vidění - Reverzní psychologie

Tento článek nečtěte, jistě se vám nebude líbit. Kdybyste ho chtěli sdílet, uvědomte si, že ho psal ryzí amatér, a proto nemá pravděpodobně žádnou vypovídací hodnotu.

Nikdo mi přece nebude říkat, co mám dělat! Že se mám učit, měnit si každé ráno ponožky, nechodit v bahně a zdravit všechny sousedy? Ani náhodou! Co nevím, opíšu, ponožky ještě nejsou děravé, bláto se na mne lepí i v letní výhni a většinu bab a dědků zdravit nebudu ani za karton Spart. Řikal jsem si asi pro sebe při popíjení piva s klukama v Severce. Naši o nějaké reverzní psychologii neměli žádné tušení.

Tento postup spočívá v tom, že někoho přesvědčíte o tom, aby něco udělal, tím, že mu řeknete, aby to nedělal. Přeci každý ví, že nejlepší hrušky rostou v sousedovo zahradě. Neboli kradené ovoce nejlíp chutná. Adam tehdy v Ráji kousl do jablka ne proto, že by mu snad nějak zvláště mohlo chutnat, ale proto, že ho měl zakázané. Slovy: „Nevím, jestli to dokážeš.“ lze leckterého člověka nabudit k činům a výkonům, které předtím vůbec neměl v plánu ani úmyslu. On totiž každý chápe jakýkoli zákaz či pochybnost o něm jakožto omezení svobody či výzvu k protiakci.

Jakožto reverzní psychologii v praxi lze chápat i mnohé dějinné události. Příkladem může být i dění kolem československého undergroundu za normalizace i před ní. Zpočátku téměř apolitické hnutí mániček se přes kampaň státní moci proti dlouhým vlasům dostalo postupně až k soudu s Plastiky a Chartou 77 zcela jinam. Rudý režim si zákazy a obstrukcemi vytvořil z folkáčů, pankáčů a vůbec různých pokračovatelů hippies kulturní opozici. A samozřejmě, nejen z nich.

Dnes je dějinné uplatnění reverzní psychologie trochu podobné. Média libující si ve stejných notách s mainstreamovou ideologií každým dnem prokazují prolhanost a nebezpečnost nejen všech jednotlivých politiků, ale i samotného systému. Nezávislá média na to jen poukazují. Dokud budeme mít ve vedení státu lidi, kteří se dají vydírat, kteří jsou podplatitelní, nebo jiným způsobem závislí a charakterově nepevní, a kterým se proto nedá věřit, nelze čekat nějaké zlepšení. Nejsme žádná banánová republika, nýbrž vzorně poslušný středoevropský Protektorát. Probruselská demokratúra. A hovadnost státu a jeho úřednictva tvoří z jeho dosud loajálních občanů opozici. Nejen u nás. Všude, kde dobrotvůrci u moci ani netuší, že jsou důstojnými pokračovateli odstavených rudých soudruhů. Někteří to jen nechtějí přiznat.

Nečtěte, prosím, Parlamentní listy, neposlouchejte Svobodný vysílač a nevolte Okamuru ani Rajchla! Děkuji mnohokrát.

V Mostě, dne 26.8. LP 2024