Zkreslené vidění – Reklama

Kdo má peníze navíc, ať si pustí televizi a počká si na reklamní blok. Tam se dozví, bez čeho se neobejde. My ostatní si ale často koupíme to samé.

 Známý americký podnikatel a milionář Henry Ford údajně řekl: „Kdybych měl v kapse poslední dolar, utratil bych ho za reklamu.“. Nemám žádný důvod o tom pochybovat, pokud měl na mysli situaci, kdy měl zrovna co prodat a nekručelo mu právě v žaludku.

 Síla reklamy je často námi, prostými laiky, podceňována, máme ji za pouhý obtěžující element. Všímáme si jí především během sledování oblíbených televizních seriálů, filmových trháků a čekání na sportovní výsledky. Většina z nás si v takovém oddychovém čase stihne uvařit kávu, dát svačinu či večeři, nebo jít na záchod. Moji rodiče kromě toho ještě vypínají zvuk. Téměř nikdo si nepřipouští, že přesto, že odmítá brát v úvahu její vliv na své rozhodování, řídí se jejím poselstvím a doporučením. V ledničce mnohým z nás nechybí Coca-cola nebo Pepsi, jogurty s kousky ovoce Danone či majonéza značky Hellmann's. Sprchujeme se šamponem Palmolive a pračka pere prádlo v Arielu. Nic proti uvedeným značkám. Ale i jiné jsou dobré, ba lepší. Jen se tolik nevetřely do naší přízně.

 Ostatní tlaky na naši pozornost a spotřebitelské chování už tolik intenzivně nevnímáme. Tedy reklamu na billboardech, v časopisech, na internetu, v rádiích. Přesto je všude. Nejúspěšnější firmy a výrobky nejsou prodávány jen výkřiky někam nebo ojedinělými obrázky, ale velmi dobře cílenou kampaní. Tvořenou armádou kreativců, psychologů prodeje, podporou logistiky, prostě akcí do všech detailů promyšlenou. Až k pokynům, v jaké výši se má zboží umístit a kdy ho o kolik zlevnit.

 Abych se přiznal, vůbec nezávidím těm, kteří jsou placeni za reklamní šoty. Ne každý člověk, a už vůbec ne každá menšina, chápe nadsázku, má smysl pro humor a nemá sklon se urazit ztvárněním odvážnější myšlenky. Vzpomínáte třeba na vtipné spoty v České sodě? Pokud by se dnes něco z toho dostalo vůbec na obrazovku, strážci obecného blaha by z plných plic mleli o hanobení rasy, šovinismu, sexismu atd. Jako první se mi vybavil práškem a Veronikou Žilkovou vybělený klučina. Devadesátky se jen tak nevrátí.

 U mne vyhrává na plné čáře vánoční reklama na Kofolu z roku 2003. Kde tatínek s holčičkou prchají před prasátkem. Aneb „Já nemusím. Já už ho vidím!“.

 A nezapomeňte, že slovním základem je klam. Neboli kdo všemu věří, dá se snadno oklamat. A každou reklamu platíme stejně my, zákazníci.