Zkreslené vidění – Reinkarnace

Co bude po smrti je nejisté. Mnozí lidé se k tomu upínají víc, než k současnému životu. Kdyby alespoň karma fungovala, nemuselo by být vše ztraceno.

 Reinkarnace neboli znovuvtělení je víra v pokračování žití, jenže v jiném těle. Setkáváme se s ní v hinduismu, ale jsou i jiná náboženství, která ji uznávají. S převtělováním souvisí i karma, neboli přesvědčení o tom, že vše konání bude v příštím životě odměněno i potrestáno.

 Ale nechci zde propagovat ani rozebírat hlouběji náboženské principy. Karma je však zajímavá myšlenka. A soudím, že nemůže být na škodu, jestliže je člověk ochoten a schopen sám na sebe včas dohlédnout a posoudit své činy.

 Mnozí lidé věří, že žijeme v demokracii. Co to je? Nejjednodušší definice tvrdí, že vláda lidu. Dost mi to připomíná volby odborových předáků u nás na šachtě ČSA v Komořanech. Na nástěnkách se objevila nominovaná jména většinou známých profláklých figurek z minula. S termínem budoucích voleb. Což je jediná akce, kdy jdou s urnou mezi lidi. Jako vždy budou navržení zvolení, a to všemi odboráři. Přestože naposledy jsem nikoho nevolil, i mým hlasem se oháněli. O nominaci nestojím, ale ani jsem nevěděl o možnosti uvažovat o ní. Pravda, o demokracii odbory nemluví. A nemusím v nich být.

 Ovšem země Česká, domov můj, je všude vůkol. Lidu vládnou nenasytné kreatury, křiváci a bezohlední lháři. Právo si ohýbají podle potřeby, ale běda občánkovi, který zapomene zaplatit poplatek za psa. Sdělovací prostředky mají pod palcem a televize denně ohlupuje tvárnější část obyvatelstva nesmyslnými seriály a tendenčními zprávami. Až by i jeden bývalý ministr propagandy sousedního státu musel závidět.

 Mnozí lidé věří, že to s nimi systém myslí dobře. Systém je přitom pouze neosobní soustava příkazů, zákazů, omezení a návodů, fungující jen pomocí armády státních úředníků. Ti lidé neslouží vědomě žádné ideologii. Jsou prostě jen poslušní. Plní příkazy přicházející shora a dohlížejí, zda ti dole konají dle plánu. Človíček je na konci. A vše závisí na jeho ochotě se podvolit. Nejsme národ rebelů, proto s námi moc práce nemají. Po změně politického uspořádání se systém nazývá minulý režim, potrestá se několik angažovaných činitelů, ale nic podstatného se i tak nezmění.

 Lidé věří různým hloupostem. Kdyby třeba místo ve spravedlnost soudů nebo dobré úmysly politiků věřili alespoň v naplnění karmy, nemuseli by se nám naši potomci v příštích stoletích smát. Nebo spíš nás litovat?

 Jen jestli Země nebude Planetou opic.

-------------------------------------------------------------------

Dodatek patnáctý – Kde to jen žiji aneb děje se to opravdu?

 Téměř vždy, když píšu aktualizační dodatek, se sám sebe ptám, zda nenosím dříví do lesa nebo (pro latiníky) sovy do Athén. Ale není nad osobní zkušenost.

 Policie mi dosud nebyla schopna dát vědět, že je patrně zcela bezradná a neví, co má dělat s mým podáním trestního oznámení na mostecký Aquadrom, kam mne nepustili coby nenaočkovaného, neotestovaného a zdravého (neprodělavšího covid-19). Stalo se koncem července a oznámení jsem podal 31. července. Měli na to třicet dní. Dnes je 20. září. Kdyby nemělo všechny náležitosti, policie by ho přeci nepřijala. Nebo ano? Byl jsem se i zeptat. Ten policista, který mě má na starosti, prý není v práci, ale zavolá mi. Slíbili mi před týdnem. Je to vše závislé jen na něm? Tak mne v těchto souvislostech napadlo pár otázek.

 Co když vlastně Policie ČR nefunguje? Co když v těch autech, které projíždějí ulicemi, jsou zalezlí jacísi členové nějakého gangu a mají na sobě policejní uniformy? Co se stane, jestliže se toto dozvědí kriminální živly, místními lapky počínaje a bílými límečky konče? Vyjdou už snad lidé do ulic a začnou dělat pořádek sami? Nebudu litovat, že jsem si dosud neudělal zbrojní pas a dokonce nekoupil ani pořádný nůž nebo pepřový kasr? Proč nemáme na dveřích u bytu mříž? Poznají i anarchisté, že anarchie není jen taková báječná legrace, jakou si až donedávna představovali?

 Není to ani tolik nadnesená představa. Pokud je možné, že Vláda a Ministerstvo zdravotnictví vydávají opatření, která jedno za druhým Ústavní soud ruší, a přesto vymýšlejí další s tím, že už v té chvíli vědí, že jsou nezákonná – jak má odpovědný občan takovým zůstat? Nemá každý tolik sebevědomí ani síly, aby se vzpouzel davové psychóze. Proto se ještě stále nosí dusivé hadry anonymizující naše osobnosti.

 Když mluvím o oněch takzvaných respirátorech. Stále častěji na ulici potkávám lidi, kterým už dusítka přirostla k obličeji. Jsou to na 100% všichni příslušníci oné zvláštní sekty, která se tu ujala už vloni vlivem zastrašovací kampaně Covid-19, neboli Svědkové Covidovi. Kdo jiný by nosil hadr, když nemusí ani z nařízení svých guruú? Je mi jich líto. Protože někteří z nich opravdu nemohou za svůj Stockholmský syndrom. Není jim dáno se od své víry oprostit, protože by se jim zřítil svět. Je to podobné jako u pravověrných komunistů, zatvrzelých nacistů nebo jiných nenapravitelných idealistů. Až bude po všem, budou nicméně oni mezi prvními, kteří budou tvrdit na potkání každému, že oni přeci věděli, jaký je to nesmysl, ale co měli dělat? Ano, jako umělci, kteří slibovali za protektorátu věrnost Říši a za komunistů oddanost Sovětskému Svazu. A po sametu vraceli medaile.

 Lidstvo je schopno degenerovat velmi rychle.

 Slituj se Bůh nad pouští!