Zkreslené vidění – Realita

Nic není, jak se zdá, a každého snu se jednou probudíme. Iluzionisté se nás snaží udržovat v obluzeném stavu, ale žádné dlouho neznamená věčné časy.

Všechno je jinak. Když jsem si dal do vyhledávače toto sousloví, které má osloveného probudit z klidu, nabídlo se mi minimálně deset knižních titulů s tímto názvem. A nejméně dva filmy. Dál jsem nepátral. Je to prostě tak, ačkoli úhel pohledu má každý jiný.

Trvalo mi dost dlouho, než jsem pochopil, že není všechno takové, jak mi to kdosi říká. Jako prcek jsem slýchal o babi, že je intrikánka, megéra, stíhačka, falešná jak svíčková, bordelářka a herdekbaba. O mamce, že se o nás nestará, nedá nám ani pořádně najíst, pořád někde trajdá a tátu si nezaslouží. Říkala jedna o druhé. Se sestrou Alenkou jsme měli rádi obě, ale jen když nebyly sobě na dohled. To se byly schopny i porvat. A komu pak fandit? A čemu vůbec věřit?

Škola se ukázala být vším jiným, jen ne tím, co mi namlouvali dospělí, než jsem tam vkročil. Patrně ani není cílem školy něco člověka naučit, ale přizpůsobit ho světu, který na něj čeká za pár let. Dodnes si lépe pamatuji, kde seděla Jiřina i Jitka, než kde se nachází jakási díra Tararingapatam.

Realita v době normalizace byla zcela jiná, než nám předkládala dobová propaganda. Zatuhlá komunistická mafie udržovala v lidech představu, že takový režim tu bude na věky. A taky se tomu každý přizpůsobil. Vědělo se, kolik je třeba strčit do obálky doktorovi, aby operace kolena dopadla dobře. U koho se přimluvit, aby se Pepíček dostal na gymnázium. Kde sehnat bony. Před kým si dát pozor na hubu. Vláda dělníků a rolníků dospěla až k bezcílné narkóze. Rudožluté nápisy „Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak“ jsme už ani nevnímali.

Realita dneška se také rozchází se slovy oficiální propagandy. Lze vůbec věřit režimu, jehož představitelé jsou usvědčení lháři, zkompromitovaní aktéři minulosti, podezřelí zločinci a přisluhovači nepřátel státu? V nejlepším případě budoucí pacienti psychiatrického ústavu?

Lidé od reality utíkají do snů, přání, tužeb a fantazií. Někteří berou tvrdé drogy, některým stačí alkohol. Jiní si pustí v pravěké televizi Televarieté, další Ordinaci v růžové zahradě. Ti nejzdravější vyběhnou do přírody a ti dosud odolní jdou vhodit lístek do volební urny.

Dokud nám teče v koupelně ze sprchy horká voda a topí topení, budeme žít v iluzi, že je svět v pořádku. Ale všechno je jinak.

V Mostě, 11.11. LP 2024