Zkreslené vidění - Problém demokracie

Demokracii svědčí diskuse. Neboli prospěšná může být jen vzájemná shoda. Pokud satrapové rozhodují o nás bez nás, říká se tomu diktatura. Už jsme v tom trénovaní.

„Tož demokracii bychom už měli, teď ještě nějaké ty demokraty.“. Což je citát Tomáše Garrygue Masaryka, na který jsem si v této souvislosti vzpomněl.

On hlavní problém naší demokracie asi nespočívá v ničem jiném, než že se za ni vydává cosi, co Karel Kryl trefně nazval demokratúrou. Neboli režimem, který si na demokracii jenom hraje. Má některé její vnější prvky, jako jsou třeba volby, samospráva, do určité míry svoboda slova, shromažďování, petiční právo či možnost rezignace na to vše. Nicméně pravomoc rozhodovat o všem důležitém mají pouze elity, které nelze ani odvolat, ani hnát k trestní zodpovědnosti, natož ovlivnit jejich názor a rozhodnutí. A které jsou zkorumpované, patrně snadno vydíratelné, lžou, okrádají nás, slouží zájmům svých zahraničních nadřízených. Volební systém zaručuje mafii u moci stálý profit a nesmrtelnost.

Občané jsou ovládáni a manipulováni propracovanými psychologickými postupy a metodami, o kterých si mohli bývalí mocipáni leda nechat zdát. Zatímco nacisté v Německu sjednotili národ ve jménu nadřazené rasy a po válce komunisté ideou spravedlivé společnosti, alespoň zpočátku, dnes se nás propaganda snaží přesvědčit, že je správné mrskat se důtkami a nechat si kálet na hlavu a ještě za to děkovat. Máme se stydět za vlastenectví, za tradiční výchovu dětí, za své morální zásady, za předsudky založené na zkušenostech, za neochotu lhát. To vše ve jménu politické korektnosti a záchrany planety. Neboli flagelanti byli slabým odvarem.

Jsme okrádáni. O peníze, o čas, o možnosti, o promarněnou budoucnost. Politickoekonomická mafie udržuje stát v chodu podobně jako umělá výživa pacienta po autohavárii v komatu. Mzdy zaostávají za inflací, bohatým roste životní úroveň, chudým daně. Co se týče státního dluhu, každý Čech v roce 2024 dlužil přes 300.000 korun. Na přidání hasičům, pomocnému personálu ve školách či důchodcům nejsou peníze. Na granáty pro Ukrajinu si nicméně stát neváhá půjčit miliardy. Každou minutu tečou miliony našich korun penězovody do zahraničí. Co nám nepřikáže EU, to rozhodnou politici domácí. Je zde zvykem nikoho se neptat. Pokud ano, tedy pouze několika vyvolených. Což se navenek jasně ukázalo třeba v době testování obyvatelstva na psychickou odolnost neboli za akce Covid-19.

Ale co bychom chtěli? Žijeme přeci v středoevropském Protektorátu. V čele státu máme bývalého rozvědčíka, ve vládě psychopaty a v obou komorách hlasovací figurky. Zbývá jen někde najít ty demokraty.

V Mostě, 16.9. LP 2024