Zkreslené vidění - Práva menšin

Kdo chce práva, musí strpět i povinnosti. Což je ovšem málokterá menšina ochotna přijmout. Čímž se ovšem z celé agendy kolem menšin stává trapné divadýlko. A platí za to ta většina, která se už pomalu také stává menšinou.

 Právo má platit pro každého stejně, čili občané by si měli být před zákonem rovni. To znamená, že by nikdo neměl mít výhody z toho, do jaké rodiny se narodil, a ani by za to neměl být žádným způsobem diskriminován.

 Po sametovém převratu jsme se stali demokracií, a měli jsme dost starostí sami se sebou. Tedy jak naložíme s komunisty, co se státním majetkem, jaké právo bude platit, kdo budou naši kamarádi a kdo to všechno zaplatí. Po nějaké době se nejdříve občas, ale pak čím dále častěji, začalo mluvit už ne o demokracii, ale o liberální demokracii. Člověk si toho zpočátku ani nevšiml.

 Jedním z prvních mediálních úkazů tohoto druhu liberalismu byla kauza zdi v Matiční ulici v Ústí nad Labem. Ta tehdy v roce 1999 vyrostla mezi slušnými lidmi na jedné její straně a nevychovanými hulváty na druhé. Jedním z hlavních aktérů, kteří se zasloužili o její zbourání byl Petr Uhl. Tím byla obhájena lidská práva grázlů, o ty druhé se nikdo nezajímal.

 Homosexuálové na sebe začali upozorňovat sice hned po sametu, poté dosáhli legalizace partnerských vztahů, ale až požadavky na možnost adopce dětí o něco víc nadzvedly mandle veřejnosti. O moc si nepolepšili ani každoročním pochodem Prahou během akce Prague Pride. Ne každému dělá dobře, když vidí zblízka vystavující se nenormálnost. Křesťané si snad pomyslí i cosi o Sodomě a Gomoře.

 Některé ženy se dosud nemohou smířit s tím, že jsou ženami. Vyžadují pro sebe kvóty pro zastoupení ve vedení podniků, politice, zaměstnání a bůhvíkde ještě. Které se, pochopitelně, nedaří naplňovat. Nejsou lidi. A to už od doby, kdy se takovým bojovnicím ještě říkalo sufražetky a veřejné mínění je stavělo do stejné roviny s prostitutkami. Jiné na svém ženství vydělávají soudními kauzami s muži, kteří je v mládí znásilňovali. Mnohým z nich se paměť vrací i po třiceti letech.

 Ještě bych mohl psát o národnostních menšinách, ilegálních imigrantech, islámských a jiných fundamentalistech, lidech, kteří se nechtějí očkovat, náboženských sektách, alkoholicích a drogově závislých, ale hlavně o politických i užitečných neziskovkách.

 Chtěl jsem jen upozornit na to, jak je člověk, který nepatří k žádné státem upřednostňované menšině, postupně a nenápadně diskriminován. Nevadí mi nikdo, pokud na něj na svůj úkor nedoplácím. 

 V opačném případě je liberální demokracie zmetek.