Zkreslené vidění - Pokuta a daň

Máme spoustu iluzí o své svobodné vůli. V nepodstatných věcech ji snad máme, ale systém nás má tam, kde chce on. Ať se kdo chce vzpouzí jak chce.

 Neboli když to nejde po dobrém, musí to jít po zlém. A naopak. Každý dobrý čin musí být po zásluze potrestán. Zkrátka peníze jsou oběživem, a proto jde jen o způsob, jak člověka přimět, aby se na jejich oběhu podílel.

 Na podobném principu fungují už léta platby vodárnám. Jelikož je voda rok od roku dražší, snažíme se snižovat její spotřebu v domnění, že tím ušetříme. Ovšem protože to tak dělá každý, cítí se vodárna být okrádána na zisku, a tedy zvyšuje cenu. A proto je voda rok od roku dražší. Čímž jsme dospěli v její spotřebě k evropskému rekordnímu minimu a ohrožení vlastní hygieny.

 Člověk se rád a často ubezpečuje o své vlastní svobodné vůli, o tom, že se rozhoduje na základě informací, ke kterým se dostal po pečlivém výběru zdrojů, je pyšný na své morální postoje a opovrhuje zaostalci, co chodí cestami vedoucími nikam. Sám odolává dezinformacím a jeho přesvědčení je pevnější než všechny reklamy na Cocacolu i Persil a předvolební i jiné kampaně. Myslí si. A třídí plasty i papír, nekouří v tramvaji a nepije, když řídí auto.

 Zapomíná, co se mu může stát, když vybočí ze stáda a začne se chovat jinak, než se od něj očekává. Třeba já. Co kdybych nepřišel zítra do práce? Jednou by to asi šlo, ale třeba týden, dva? A nebral bych telefony. Anebo se mám dát na hazard a prošustrovat v herně za rohem dvacet tisíc? Nebo víc? Nebo odletím do Austrálie a nikomu to neřeknu. Co takhle vypít všechen alkohol doma v baru? Nestačilo by to? Já vím, máte lepší nápady.

 Chci tím říci jen to, že systém nás má tam, kde nás potřebuje. Můžeme se vzpouzet, jak kdo chce a umí. Můžeme se vztekat, podepisovat petice, zpívat protestsongy, demonstrovat na náměstích… To vše jen ulevuje našemu svědomí. Snad pomůže změně. Ovšem častěji, než herci, se jen mění kulisy. Na to bychom si měli dávat pozor, když už jsme v komparsu.

 Ono záleží na tom, kolik lidí chce tu samou věc. Když se stádo ovcí vyděsí nebo naštve, ani sebelepší psí smečka ho nikdy neuhlídá. Ale o tom, zda dojde na lepší louku nebo zabloudí, rozhodnou vůdci stáda.

 Někdy se ani pokuta od daně nedá rozeznat. Například účet za elektřinu.

-------------------------------------------------------------------

Dodatek šestnáctý – Po volbách aneb opět píseň

Rezignace

Necháme se dál ždímati

- my totiž nejsme lidé.

Budeme sborem zpívati

a čekat, kdože přijde.

Vezme nás bičem přes záda

- a to je vše, co chceme.

Víc nikdo z nás si nežádá.

Jsme tu… pak odejdeme.

Od narození do smrti

jsme jenom součást davu.

Než nás ta tíha rozdrtí

… nač namáhat si hlavu?

Co stát se má, ať stane se.

Ve volbu blázni věří.

My zbylí máme obsese,

že jsme jen lovnou zvěří.

Tuto i další písně si lze poslechnout zde: https://bandzone.cz/_100403