Zkreslené vidění – Pohádky

Dalo by se říci, že žijeme v pohádkovém světě. Neboli ve světě iluzí, opájíme se marnými nadějemi a věříme ve šťastné konce. Nic není ovšem více vzdáleno skutečnosti, než tyto naše sebeklamy.

Spravedlnost vítězí vždy. Dočkáme se jí u posledního soudu. Alespoň v to věří křesťané. A Boží mlýny melou. Ale většinou tempem, že člověk dřív umře, než se dočká. Podobné to mají budhisté s karmou. Ateisté jsou vesměs odkázáni na pomoc psychologa, idealisté zas na výkon justice. Kdo si nemůže pomoci, bere spravedlnost do svých rukou, což se však nevyplácí. On to stát nemá rád.

Asi ztratím několik přátel na facebooku, ale nemohu si odpustit pošťourat se v té snad nejkontraverznější pohádce naší popřevratové doby, totiž oné O bratrech Mašínech. Seběhlo-li se vše tak, jak vyprávějí oni, mohli bychom je snad při dobré vůli postavit do národní vitríny slávy vedle Jana Žižky, Eduarda Beneše nebo Rumcajse. Ale věřte něčemu po letech! Když si s někým vykládám příhody z vojny, oba vzpomínáme jen na to dobré a ne na to, jaké kdo z nás kdy udělal podrazy a sviňárny, za které by se dneska styděl. S Mašíny to bylo podobné. Předpokládám, protože nic z toho nelze potvrdit ani vyvrátit. Kromě těch mrtvých. Já bych nehoroval ani pro Žižku, Beneše a Rumcajse.

Pohádek se dozvídáme denně dost, a už je ani tak nevnímáme. Totiž jako uměle vylepšenou realitu, která nás má uklidnit a přesvědčit o tom, že svět je v pořádku. Což si připomínám denně, když míjím plakáty s chvástavými hesly protektorátního premiéra Petra Fialy o tom, že tato vláda dělá co je třeba, buduje efektivní stát, chce smysluplně vzdělávat a investovat. To vše s názvem Restart Česka. Kdyby šlo o kteroukoli jinou vládní sestavu, snad by se dalo i s něčím z toho souhlasit. Ale této pohádce nemohou věřit už ani školní děti.

K nejrozšířenějším pohádkám patří již pár desítek let mezi prostým lidem velmi zakořeněný blud o demokracii. Přitom elity, totiž mafiánské struktury u politicko-ekonomické moci, dělají vše pro to, aby vláda lidu zůstala pouhým iluzorním přeludem. A volby, hlavní kulisa a alibi, navždy jen potěmkinovou vesnicí a lidovou veselicí.

Dalšími pohádkami, ne méně důležitými, jsou členství Česka v EU a NATO, prospěšnost zelených nesmyslů, braní nepodložených ohledů na invazivní druhy přistěhovalců a v neposlední řadě zlo převlečené za dobro, které sem zatahují dobrotvůrci sloužící zahraničním zájmům, nazývaní některými libtardi, jinými progresivisté.

V pohádkách nenajdete jen krásu, pravdu a lásku. Zkuste něco od H. Ch. Andersena.