Bylo nakradeno,bylo z čeho.Levný byt-chátrající dům.Atd...

Jsem také pamětník. Pamatuji se jak jsme museli přestat říkat pančelko a začali říkat souško učitelko. Pamatuji se, jak se všichni ti učitelé na základní, střední i vysoké ohnuli pod vichrem ideologie. Pamatuji se, jak se můj otec scházel se svými kamarády, se kterými se vrátil z koncentráku a pamatuji si jejich hovory. Pamatuji si práce a poměry v JZD kde jsem jezdil jako traktorista. Pamatuji si, jak se moji vrstevníci spolužáci, jejichž dědkové byli zavření v komunistickém kriminálu za to, že nechtěli vstoupit do JZD, stali z přemluvení komouši aby mohli to JZD řídit. Pamatuji si práci ve velkých výpočetních střediscích několika velkých centrálních úřadů. Pamatuji si, jaké poměry na těch úřadech panovaly. Pamatuji si hraní po hospodách a jam sessions v Malostranské Besedě a návraty v ranní mlze přes liduprázdný Karlův most. Pamatuji si každoroční zájezdy s amatérským divadlem před rokem 89 do Rakouska, Německa, Francie, Španělska, Portugalska. Pamatuji si jak jsme týden hráli ve sklepním baru v Portu. Pamatuji si, že jsme se všichni rádi vraceli domů. Pamatuji si rozkradení a likvidaci mojí bývalé firmy výpočetní techniky. Pamatuji si na překonání první transplantace kostní dřeně. Pamatuji si na překonání druhé transplantace kostní dřeně. Pamatuji si a vzpomínám na všechny, které odvál čas a už tu nejsou. Pamatuji si, že jsem za celý svůj život nezažil takovou míru sviňáckosti, devótnosti, podbízivosti, křiváctví, zlodějství, lživosti, slizskosti, arogance a proradnosti, jako jsem byl nucen vidět v posledních 35 letech v řežbách klanů vládnoucích satrapů o mocenská koryta při přeměně bývalého státu na neokoloniální periferní gubernii. Moje generace odchází, vytrácí se, život jde dál. Nastupujícím generacím debilizovaným elektronickým šrotem, informačním smogem a hedonistickým konzumem už žádné paměti nepomohou, mají se dobře. Long live Brave New World (1932) - Aldous Huxley.

Ale já přesto doufám, že se to zlepší. Jen nevím kdy.

S tím dějepisem jste mne (jakožto pamětníka) docela dostal, protože jsem vlastně žil v době všech našich prezidentů (počínaje TGM) a zažil jsem i konce války včetně (byť malého) bombardování, vítězného Února, měnové reformy, pražského jara i následný vstup vojsk varšavské smlouvy, tzv. normalizaci i listopad 89. Dá si říct, že nejvíc mne oslovili KSČ, kteří dokonale rozvrátili jakýkoliv smysl pro demokracii a normální život. A vzepřít se? Průšvih jak prase. Jako osmnáctiletý kluk jsem si opsal leták Svobodné Evropy, následovalo zatčení StB, vyšetřovací vazba a docela dost bití (dodnes na jedno ucho neslyším) což byla opravdu dokonalá a názorná lekce. Můj otec byl jako legionář začátkem války vyhozen od četnictva, v roce 45 šel znovu sloužit a pro změnu ho vyhodili v roce 48 zase komunisté a to bez nároku na důchod. Po čase ho zase zavřeli za "protistátní" řeči. Já osobně jsem snad nejvíc litoval zrušení Junáka a zastřelení jednoho z našich vedoucích na hranicích. Inu, taková byla doba, že? Napsal jsem pár knížek pro děti a když mne Mladá fronta označila za skautského autora se kterými se (oni svazáci) rozešli rozešlo se semnou i nakladatelství Olympia, které mi předtím udělilo cenu nakladatelství za jednu z knížek. Ještě maličkost k těm bouraným pomníkům: V roce 1953 po měnové reformě došlo k bourání pomníků TGM nejen v Plzni, ale i v Olomouci a Prostějově, kde k maturitě nepřipustili študáky, kteří pomník bránili. A na závěr něco veselejšího. Pomník TGM stál před gymnáziem v Litovli a byl trnem v oku místním komunistům, kteří usilovali o jeho odstranění. Neuspěli, protože byl odhalen 9.5.48 - tedy po vítězném únoru. Přečkal i roku 68 a teprve v roce 75 byl přemístěn do muzea. Omlouvám se za delší povídání, ale chtěl jsem jen připomenout, že není nad osobní zkušenost ke správnému pochopení dějin. Ať se Vám daří! .-

Jsem rád, že pamětníci ještě nevyřeší. Vám také vše dobré!

Pamatuji si také za komunistické normalizace na chátrající historická centra měst, například zdevastovaný Český Krumlov, ekologicky zničené severní Čechy.

A co se týče rohlíků, nakupuji tam, kde mají kvalitu. To, že ji v Mostě nemají, je místní problém.

Bezdomovci byli také, akorát se o nich nepsalo, viz v Brně vyhlášený doktor Śpína atd.

Ano, je to tak. Stačí si vzpomenout.

Já zažil za normalizace i plesnivý chleba a gumové rohlíky. Tedy v Brně ano.

Ty byly tehdy všude...a taky na gumové housky, na kterých byla rozmazaná rozpouštějící se sůl.