Zkreslené vidění - Oblíbený politik

Máte svého oblíbeného politika? Nechali byste se s ním vyfotit? Jste ochotni podstoupit riziko, že se budete muset za své nynější sympatie k němu v budoucnu stydět? A máte raději rakovinu nebo žloutenku?

Lidé mají různé sklony a záliby. Když jsem v 90. letech chodil po bytech coby finanční poradce, viděl jsem ledacos. Třeba u jednoho pána všechny pokoje nacpané novinami a časopisy až ke stropu. Při jednání jsme stáli s kávou v kuchyni. Kdesi jinde bylo sotva vidět, a ani nevím, zda někde hořelo nebo něco vykuřovali. Když mi jindy jakási paní dohazovala svou dceru, rychle jsem se ztratil z dohledu. Nevím, jak dnes, ale tehdy to pojišťováci neměli lehké.

Tím chci říci, že lidé někdy dělají věci, které jiní těžko chápou. Například takoví hypochondři. Což jsou lidé celí nesví a nervózní, jestliže odcházejí z ordinace s diagnózou, že jsou zdraví a vlastně jim vůbec nic neschází. Jiní by byli rádi, ale oni to mají jinak. To jen doktor nerozpoznal vážnost situace a jejich smrtelné ohrožení. Štěstí, že lze jít k jinému! Který se nebude potutelně usmívat pod fousy a tvrdit, že jsou to jen zaražené větry!

Hypochondři mají obyčejně nějakou svou oblíbenou chorobu. Někteří mají nutkání si alespoň dvakrát za den měřit teplotu, jiní si stěžují na žaludeční vředy. Další u sebe nalézají sklony k depresím a některým jen bolí záda. Pro své doktory, partnery, zaměstnavatele a vůbec veškeré okolí bývají otravní, a jejich opravdové choroby se proto dají snadno přehlédnout. Jsou jim podobní někteří prostoduší důvěřivci, kteří dosud nebyli dostatečně zklamáni vším politickým cirkusem.

Politiku a jí nakažené pacienty, kteří se v ní pohybují a jsou živeni z našich peněz, nelze spojovat s žádným kladným, lichotivým nebo dobrým přívlastkem. Jde o neustálé vymezování hranic moci mezi navzájem soupeřícími ekonomickými mafiemi. Systém je vytvořený a udržovaný zákony, jež zároveň znemožňují jakoukoli zásadní změnu. Jeho hybatelé, vládci a služebníci jsou vzájemně provázaní předivem mixu výhod a vydírání. Poddaní jsou ovládáni iluzemi o bezpečí, demokracii, spravedlnosti a svém podílu na moci, ve skutečnosti jsou stále otroky, stejně jako tomu bylo odedávna.

Politik může být populárním a davy oblíben. Je to možné ovšem jen dočasně. Do doby, než se režim promění, a provalí se na něj jeho špína a křiváctví nebo neschopnost. Stalo se v našich končinách kupříkladu Alexandru Dubčekovi. Nebo dokud neodstoupí včas z veřejného života. Což se povedlo v Británii siru Winstonu Churchillovi. Či neumře. Jako Jan Masaryk.

Podobni nemocem, přesto neléčeni. Politici.

V Mostě, dne 3.1. LP 2025