Zkreslené vidění - Nikoho nezajímáte

Dlužit něco státu je hrdelní zločin. Protože peníze jsou krví ekonomiky. Bez nich by stát umřel na úbytě. Pud sebezáchovy ho nutí sedřít z kůže každého, kdo jen trochu neklade odpor.

Někdy si člověk může připadat jako neviditelný, pro druhé nezajímavý, mezi ostatními ztracený, ničím nevynikající. Proto lidé sbírají známky, chovají pejsky, chodí do knihovny a na operu nebo na ryby. Aby něčím někoho zaujali, potkávali se. V žádném případě se to ale netýká vztahu státu ke člověku. Nemyslete si, že stát není zvědavý na to, co děláte, s kým se bavíte, proč a kam chodíte, a především proč mu neplatíte, co mu dlužíte.

O daních jsem psal minule. Pokud je někdo ze zásady neplatí, čte tento článek patrně ve veřejné knihovně. Jestliže jen zapomněl státu přispět do chřtánu, radím to hned napravit. Protože neplatit daně je horší zločin, než někoho zavraždit. Z hlediska státu. Ovšem když se o pár měsíců zpozdí výplaty důchodů, daňových přeplatků nebo chudinských dávek, nic se neděje. Odpovědní úředníci se ani neobtěžují nějak se omluvit, natož příčinu podrobněji a srozumitelně vysvětlit. Jen se dozvíme z televizních zpráv, že jsou zahlceni prací či došly peníze. Stát se to nám, už máme na krku exekuci.

Podobně se chovají i různé další instituce, nejen ony státní. Já a Milenka bydlíme v Mostě v družstevním bytě SBD Krušnohoru. Počátkem roku dostaneme vyúčtování nájmu a rozpis, o kolik jsme přeplatili vodárny a teplárny, nicméně peníze od družstva na účtu přistanou zhruba začátkem prázdnin. Zatím to vždy bylo přes deset tisíc korun. Krušnohor spravuje přes 16.000 bytů. Dobrá bezúročná půjčka, nemyslíte?

Kdykoli mi přijde do schránky nějaká složenka od instituce, kterou znám, s placením raději neotálím. Většina jich i tak chodí s vysvětlujícím průvodním dopisem, kde se dozvím, proč si na mne vzpomněli a co mi to do budoucna přinese. Až na výjimku – daň z nemovitosti, za zahrádku.

O mou peněženku se zajímají i různé nadace a charitativní dobročinné společnosti. Takže občas dojde dopis se samolepkami, pohlednicemi nebo propiskou a apeluje na mé city. Nemocné děti, opuštěná zvířata, hospicy… Mám své vyvolené, kterým čas od času přispěji nepatrnou částkou, ale nikdo po mně nemůže chtít, abych daroval něco všem, kdo si řeknou. Neměl by se víc snažit stát? Nemusela by se pak sbírat ani plastová víčka.

Ale až se bude vybírat na jednosměrné letenky kamkoli pro Fialu, Babiše, Pavla, Bartoše a další upíry, přispěju rád. Hlavně ať to je brzy!