Zkreslené vidění - Neznám žádného soudce

Nejsem starosta Řeporyjí a nemám konexe do místního politického pekla, nemluvím sprostě a neurážím lidi. Mám oči, uši a mozek. Čehož někdy lituji.

Mít na všech důležitých místech svého známého se hodí vždy a za každého režimu. Mistrovsky to předvedla rodina Nerudných v seriálu Byl jednou jeden dům. Tomu, kdo seriál neviděl, nebudu prozrazovat.

Pamatuji se, že být alespoň zadobře s lidmi v určitém postavení anebo zaměstnání bylo za normalizace dost výhodné. Někdy i lepší, než vlastnit rudou knížku. Znal-li člověk řezníka, mohl se častěji dostat k pravé svíčkové, hodný strejda zelinář dodal mandarinky i banány i jindy, než o Vánocích, a mít za souseda pana doktora, jako měla babička, bylo už opravdu terno. Mamka jezdila s autopoštou po mosteckých vesnicích, a proto jsme měli na balkoně o loveckou sezonu viset když ne bažanta, tak zajíce, a zúčastnil jsem se tehdy i asi dvakrát zabíjačky. Táta byl elektrikář, takže nám vždy vše fungovalo. Výměnné obchody kvetly.

Jak doba pokročila, zdálo se, že v tržním hospodářství bude možné všechno koupit, jeden dostane stejné šance jako někdo jiný a mít někde někoho s protekcí vlastně ani není zapotřebí. Ovšem opak je pravdou. Bez strejdy Vaška, truhláře, bychom dodnes neměli na zahradě zastřešenou verandu. Za nákup materiálu na rekonstrukci bytového jádra nám firma obstarala šikovnou partu řemeslníků – měli hotovo za tři týdny. A lze za protekci považovat slevové a věrnostní karty? Třeba v Lidlu nebo v Penny?

Dost by se mi hodilo znát nějakého zubaře či zubařku. Sice jsem se svou současnou MUDr. spokojený a někdy se i do ordinace těším… ale i tak. Třeba bych nemusel trčet v čekárně, dostal bych lepší zubní náhradu nebo tip na zázračnou zubní pastu. A rád si povídám. Ačkoli před zákrokem a v křesle?

Vlastně znám spoustu lidí. Ovšem dost povrchně a zběžně. A i pokud o něco blíže, je mi hloupé něco po nich chtít. Někteří z nás to už tak máme, že ani úplatky neumíme strkat bližním do kapsy. Dokonce mi moc nejde dávat spropitné v hospodě. Když je to možné, nechávám placení třeba na manželce Milence. Vůbec chtít nějaké nezasloužené výhody.

Mít známého soudce by jistě nebylo špatné. Ovšem ne takového, jakého si zahrál pan Donutil ve filmu Román pro muže. Zatím jsem ho tedy nepotřeboval, ale kdo ví? Rád mluvím, zpívám a nejsem zvyklý lhát.

Ale prý tady máme svobodu projevu, tak jaké obavy?