Zkreslené vidění - Nemají za co bojovat

Myslíte si, že ti padlí za naši svobodu, vlast a republiku v obou světových válkách i jiných potyčkách s mocnými by byli hrdí na to, co by spatřili, kdyby se mohli vrátit?

Nebojte se, nebudu se opravdu žádným způsobem vyjadřovat k válce kdesi na Ukrajině. Od toho jsou odborníci a ještě víc je samozvaných diletantů, kteří vědí, co je třeba dělat, aby to ti hodní vyhráli.

Jen bych trochu porovnal naše nedávné slavné prohry.

K nejslavnějším jistě patří ta spojená s mobilizací z roku 1938. Čísla si každý může najít na internetu. Knihy, filmy i pamětníci dosvědčují, že odhodlání bránit republiku bylo velké a opravdové. Že to skončilo posléze protektorátní oprátkou, nezavinilo v žádném případě vojsko, ale politici. Odpor několik hodin kladla jen posádka kasáren v Místku. Dodnes není zcela jasné, zda jsme se měli bránit, a zda byl tehdy prezident Beneš zachráncem českého národa, nebo prostě jen zbabělým politikem. Reputaci jsme si vyžehlili popravou kata Heydricha. A účastí v zahraničních armádách. A domácím odbojem. Podobné věci prováděli vlastenci ve všech okupovaných zemích. A spousta jich padla.

21. srpna 1968 ukončila vojska Varšavské smlouvy nesmělé, ale přesto do té doby nadšené a upřímné, námluvy socialismu a demokracie. Soudruhům nové pořádky přerůstaly přes hlavu a obzor, takže jim spřátelené tanky přišly vhod. Navenek se tvářili zaskočeně, Dubček i plakal do rozhlasu. Komunisté i obyčejní lidé si ještě pamatovali, jak svoboda dopadla v ulicích Budapešti v roce 1956. Takže místo odboje několik měsíců švejkovali, a pak jako dosud vždy ohnuli záda, charaktery a začlenili se do nového sovětského protektorátu. Během normalizace nám zachraňovali pověst lidé kolem Charty77 a několik dalších disidentů.

Naše zatím poslední národní prohra nedospěla do svého konce, stále probíhá. Potápíme se pomalu, zato jistě. Po relativně svobodných 90. letech se naší země začala zmocňovat nadnárodní politicko-ekonomická mafie. Jejím prostřednictvím se k nám šíří ideologie, kterou zde propagují její nositelé, vesměs absolventi Aspen Institutu. Sami si říkají snad woke, jejich odpůrci je nazývají hanlivě libtardy nebo dobrotvůrci. Jsou to mentálně svazáci z 50. let. Uchvácení mocí, fanatici jedině správných myšlenek. Na co sáhnou, shnije. Kudy jdou, padají mosty a vadne tráva. Na co pohlédnou, jako bys polil kyselinou. Na co dýchnou, otráveno. Také tak v budoucnu dopadnou. Ale zatím rozdělují společnost, drancují stát a devastují mravy. Ze slova vlastenec udělali nadávku, svědomí nemají a rodině se leda vysmívají.

Znáte někoho, kdo by šel dnes dobrovolně bránit tuto ukradenou zem? Ale upřímně.

V Mostě, 11.1. LP 2025