Zkreslené vidění - Nedůvěryhodné vlády

Žádná vláda si nezaslouží naši důvěru. Stejně tak žádný politik. Nanejvýš toleranci, uznání či pochvalu. Ale ruku na srdce – znáte nějakou takovou? A už jste se vzbudili?

Nedůvěryhodných vlád jsme měli tolik, že bychom si z nich mohli udělat zboží na vývoz. Ovšem pochybuji, že by ony naše panáky někde chtěli. Zadarmo byli a jsou drazí. Vlády se od sebe liší pouze počtem naštvaných lidí, kteréžto jejich počínání za sebou zanechá.

Nikoho o ničem nepřesvědčovat, radit se pouze s vybranými poradci, nedbat o reálné dopady zákonů, zákazů, pokynů a rozhodnutí na poddaný lid a z neznalosti a nekompetentnosti udělat přednost a zásluhu. Nemít žádnou odpovědnost, svědomí, natož cit, lhát – ale držet lajnu, nebát se slíbit ráj na věčné časy (a nikdy jinak). Vlády složené z politiků s takovým kreditem mají u nás tradici snad už od roku 1918.

První republiku jsem nezažil, takže se odpovědněji zmíním pouze o vládách komunistických z období normalizace. Ono ale ani není moc o čem povídat. Všechny byly podobně šedivé. Husák a jeho ministři sestupovali čas od času z Hradu mezi dělný lid jak božstvo z obláčku, a co si rudoši upekli mezi sebou a na nás, jsme se pak dozvídali z Rudého práva nebo z televize. Věřili jsme tehdy jen tomu, že nejvyšší místodržitelé neudělají určitě nic, co by se snad mohlo znelíbit Moskvě. Což Gusta a Leonid potvrzovali soudružskými polibky hned na letišti.

Vlády polistopadové měly stoupající tendenci k nedůvěře veřejnosti. Úměrně tomu, jak lidé získávali špatné zkušenosti s politiky a mnozí proto rezignovali na volební účast i jakoukoli veřejnou aktivitu. Grafy jsou k dispozici na internetu a inteligentní člověk si je jistě dokáže najít. Rekordmanem je však vláda účelového slepence pěti stran neboli nové národní fronty Petra Fialy. Která popřela celý svůj volební program a zavedla ČR do ještě hlubšího marastu, než se to povedlo předchozí vládě Andreje Babiše. Dosud žádná vláda nebyla tak otevřeně a nepokrytě sloužící svým zahraničním dobrodincům a kálející na zájmy vlastního obyvatelstva.

Vlády, jimž nezáleží na veřejném mínění, se musejí u moci udržovat silou. Obyvatelé oněch zemí žijí v obavě o zaměstnání, o obživu, o své blízké, o budoucnost. Svoboda slova i ostatní svobody živoří, jestliže vůbec jsou. Pokud něco takového vidíme za hranicemi, říkáme tomu diktatura, despocie, dříve fašismus, komunismus či totalita. Doma nic takového nevidíme. Slepota je hrozná.

Věříte vládě? A máte k tomu nějaký důvod? A myslíte, že vláda věří vám?

V Mostě, dne 18.9. LP 2024