Zkreslené vidění - Nedělat nic

Lhostejností k dění kolem sebe, nicneděláním, klopením zraku a omlouváním vlastní pasivity se každým dnem přibližujeme ještě větší diktatuře psychopatů a všehoschopných zločinců. Ovšemže to může být horší.

Nedělat nic je opravdu těžké. Podobně jako snažit se nemyslet na růžového slona, což je takový psychologický paradox. Ale snad lépe bych to řekl, kdybych si vzdychl nad lidskou lhostejností. Nevšímavostí, alibismem všedního dne.

Říká se, že kdo nic nedělá, nic nezkazí. Zde bych si dovolil citovat německého teologa Niemöllera: „Když přišli nacisté pro komunisty, mlčel jsem - nebyl jsem přece komunista. Když zavírali sociální demokraty, mlčel jsem - nebyl jsem přece sociální demokrat. Když přišli pro odboráře, mlčel jsem - nebyl jsem přece odborář. Když přišli pro Židy, mlčel jsem, protože jsem nebyl Žid. Když přišli pro mě, nebyl už nikdo, kdo by se mě mohl zastat.“. Neboli kdo říká, že se ho jakákoli svévole státní moci, mafie řádící poblíž jeho domu nebo jakkoli ideologizovaných kampaní veřejného mínění netýká, lže si do vlastní kapsy a je pravděpodobné, že i na něj časem dojde.

Nemusíme chodit nikam daleko do minulosti. Stačí si vzpomenout na hysterii davů během politických procesů v 50. letech. Šlo to až tak daleko, že Gottwaldovi chodily dopisy, v nichž školáci chtěli smrt pro Horákovou, Slánského a další zrádce lidu. Po invazi tanků Varšavské smlouvy už většinou ze strany moci nešlo o život, ale o existenci často. Bývali to někteří naši sousedé, dřívější známí, někdy i příbuzní, a také odstavené elity, před nimiž si člověk uplivl, přešel na druhý chodník, a kterým se později začalo říkat disidenti. Někdy jsme to byli i my. Samozřejmě, jak kdo.

Disidenti chtěli jen, aby postavy blahosklonně hledící shora na prostý lid méně lhali, dovolili mu nadechnout se čerstvého vzduchu a o něco méně kradli. A aby si přiznali právo na omyl. Což bylo, pochopitelně, zcela vyloučené a nepřijatelné.

Kdo nyní tvrdí, že ho politika nezajímá, buď lže, má inteligenci hluboko pod průměrem, nebo se opakovaně vícekrát přesvědčil, že veškerá jeho snaha něco zlepšit je marná. Politici dnes stejně jako včera vládnou ideologií, která je srovnatelně nebezpečná s ideologiemi zmaru zde se před časem roztahujícími. Asi je spoustě lidí lhostejno, že Ústavní soud rozhodl, že nazývat Tomia Okamuru Pitomiem je v pořádku, MUDr. Soňa Peková byla jako mnoho jiných za kovidu otitulována coby dezinformátorka nebo že Jaromíru Nohavicovi občas nějaký aktivista zatrhne vyprodaný koncert.

Nikoho z nás se to přeci osobně netýká.

V Mostě, dne 2.6. LP 2024