Zkreslené vidění – Nazývat vola

Skutečnost je zcela jiná, než se nám snaží namlouvat oficiální propaganda. Jen slepý to může nevidět a hluchý neslyšet. Pak jsou ještě ti, kteří přísluší ke dvoru, a jejich služebníci a kolaboranti. Ti ji tvoří.

Před časem jsem něco podobného napsal jako příspěvek do diskuse. Jednalo se o nějakého politika. Asi se to někomu nelíbilo, protože po několika minutách jsem ony věty už nikde nenašel. Je příznačné, jak jsou někteří politici nebo spíše jejich fanoušci citliví na dobrou pověst. Přitom je to jediná věc, kterou si může porobený lid vůči panstvu dovolit. I v naší demokratuře. Zatím.

Křesťané se řídí desaterem přikázání. Alespoň by měli. Jiná náboženství mají jiná morální pravidla, ta ovšem neznám. Občané mají zákony, firmy své kodexy. A lidé všeobecně by měli mít svědomí. Všude je lež obecně zavrhována coby projev bezectnosti a křivého charakteru.

V politických systémech, kde chybí svoboda slova, kde tedy člověk musí předem dobře zvážit, zda si může dovolit říci na plnou hubu, že císař pán je vůl, se zpravidla nedostává i jiných svobod. Ale i tam to každý tuší, a nebýt udavačů, snad by i nejbližší posluchači souhlasně pokývali hlavami. Takový stát ale své porobené poddané vychovává ve strachu, nejistotě a lži. Naše média ovládaná liberální propagandou kritizují režimy panující například v Rusku, Číně nebo Severní Korei, ale zapomínají na úpadek demokracie doma.

Pokud někdo stále ještě neví, o čem mluvím, doporučuji přečíst si pohádku Císařovy nové šaty od Hanse Christiana Andersena. Také bych zde mohl uvést známý citát ze hry pana Shakespeara: „Co je po jméně? Co růží zvou, i zváno jinak vonělo by stejně.“. Neboli slušný člověk se bahnem neušpiní a křivák charakter nenarovná. Nebo trefný bonmot o tom, že bývalý komunista je něco jako bývalý černoch. Teta Kateřina z Jirotkova Saturnina by jistě pronesla ještě další vhodné průpovídky. Neboli jde o to, že státní správa je prolezlá zločinci, lidmi nevychovanými, psychicky narušenými nebo řečeno slovníkem devadesátých let starými strukturami. Či spíše jejich dětmi a pokračovateli. A zdá se, že nikomu to nevadí. Alespoň ne soudcům a zákonodárcům. A celá ta samochválná suita nás nutí předstírat stejně jako kdysi rudá normalizační garnitura, že jedině oni tuto zemi zachrání před úpadkem, že pro ni dělají vše do roztrhání těla, že snižují dluh, že oni jsou ti dobří, pravdomluvní a svatí. Hanba je nefackuje, protože nemají žádné svědomí.

Král je opět nahý, ale těch, kteří to křičí do davu, není stále dost. A hudba hraje a blázni tancují.

V Mostě, 21.12. LP 2024