Zkreslené vidění – Náboženství

Náboženství je jednou z nejstarších a nejpropracovanějších forem ideologií. V jejím jménu se dobro páchá s historickým přesahem. Je vzorem všech dnešních ideologií.

Byl bych nerad, kdyby mne někdo po přečtení této úvahy měl za odpůrce víry, nebo lépe řečeno náboženství. I já sám mám také jakési nedokazatelné představy o duši, jejím převtělování, vývoji, vyšší spravedlnosti, poslání člověka na Zemi atd. Ale do kostelů chodím hlavně ze zvědavosti a pro estetický zážitek. Jakožto host.

Jsem z Mostu. Z asi nejateističtějšího koutu republiky. Poprvé jsem se setkal s někým, kdo věřil v Boha, na vojně. S přítelem a jedním z mých vzorů Janem. Po vojně vstoupil do řádu Premonstrátů. Dnes patrně nemáme nic společného. Bohužel. Mým druhým guru z tohoto ranku byla Lucie, farářka Církve husitské. S tou se také dnes už nevídám. V současné době znám básníka Radka, katolíka a realitního makléře. Společnou vlastností všech je a byla vtřícnost, porozumění, dobrá vůle a tvůrčí duch. O věcech a jevech nadpozemských jsme spolu nediskutovali. Necítil jsem se nikdy být povolán a oprávněn jim cokoli vyvracet ani potvrzovat. Oni to patrně ve vztahu ke mně mají i měli podobně.

Je smutné a žádnému náboženství nedělá dobrou vizitku a pověst, že dějiny lidstva jsou často dějinami válek, a to válek obvykle náboženských. Či se nějakým náboženstvím zaštiťujících. Aktuálně se ukazuje nebezpečnost islámu, který proudí do Evropy s africkými imigranty z dopuštění salónní pseudoelity ve vedení jednotlivých států i v jí ovládané Evropské unii. Ideologické zotročení obyvatel Evropy popisuje ve svém románu Podmanění francouzský spisovatel Michel Houellebecq. O současné vlně terorismu nebo potížích státu Izrael s Araby snad ani psát nemusím. Strašné věci se dějí každý den.

Křesťanství má sice období válek a jiného přímého útlaku za sebou, ale minulost se dá jen těžko zapomenout. I v zemích Koruny české hořely hranice za čarodějnických procesů a dodnes není například plně rehabilitován Mistr Jan Hus. A křižácké výpravy a dvorní intriky? Hořící města a vraždění neviňátek? Loupení majetků a kázání chudoby? To vše tu bylo a ještě dlouho bude. Jen se hrůza přizpůsobila. A zvykli jsme si.

Náboženstvím všedního dne se staly prázdné fráze o uhlíkové stopě, bubáci klimaalarmismu vybírají desátky od poddaného lidu a politici vytvářejí hřích z čestného a normálního života. Kostely netrpí přecpáním, což se o obchodních centrech říci nedá. Lhostejnost a vyprahlost. Čest výjimkám.

Jsou lidé, kteří mají imaginárního kamaráda. Věřím, že většina z nich je dobrá.

V Mostě, 20.10. LP 2024