Zkreslené vidění – Myšlení

Pro některé je zdrojem obživy, pro jiné přepychem. Někteří přemýšlejí sami, další rádi nechají za sebe myslet jiné. Někteří myslí, že myslí, přitom jen přebírají úsudky a předsudky. Jak neřekl Descartes: „Nemyslím, tedy nejsem.“.

Myšlení bývalo kdysi dávno výsadou svobodných občanů, Alespoň podle toho, co je známo o antickém Řecku a Římu. Ne, že by otroci či divoši myslet nedovedli, ale víme o nich málo, protože nebyli považováni za bytosti plnohodnotné, tudíž je nikdo nebral vážně. Není náhodou, že právě tehdy žili největší známí filozofové, z jejichž myšlenek dodnes čerpají mnozí dnešní myslitelé. Kde bychom byli bez Platona nebo Sokrata? A Hippokratovu přísahu zná nejen každý doktor.

Štěstím i prokletím bývalo později, ve středověku. Záleželo vždy na tom, jak moc se myslící člověk dostával kvůli svému daru, schopnosti uvažovat a hodnotit do střetu s právě vládnoucími potentáty, jejich služebníky a vůbec mocenskou strukturou. Což vlastně platí dodnes. Mistr Leonardo da Vinci převyšoval své současníky o tolik, že dosud inspiruje badatele i vynálezce všeho druhu. Ačkoli známý je především svým malířským uměním. Mohu jmenovat Johanna Wolfganga Goetheho, Danteho, Shakespeara a další. Jejichž věhlas vytrval do našich dnů. Mnozí další byli nejen prokleti, ale i zapomenuti. Mistr Jan Hus patřil k těm, kterým bylo osudné nejen myšlení, ale především vytrvalost a vzdor proti církevní vrchnosti. Na což doplatil třeba nejen Galileo Galilei a Giordano Bruno, ale i spousta nevinných obětí inkvizice. Myšlení bylo pro držitele moci vždy nebezpečné.

Režimy postavené na potlačování svobody, na represích vůči svému obyvatelstvu, poslušnosti poddaných a nedotknutelnosti vládců myšlení nenávidí. Stejně jako fantazii a vůbec veškerou tvůrčí iniciativu. Během panování komunistů byly zpočátku plné kriminály a pracovní tábory, později se čím dál častěji plnily nepohodlnými lidmi psychiatrické léčebny. Nutno přiznat, že ty občas sloužily i jako úkryt před dotěrnými praktikami StB a jejich chapadly. Aktivita lidí, touha samostatně přemýšlet a neochota sklánět se před požadavky režimu na loajalitu, to vše bylo z valné části hodnoceno coby onemocnění, které je nutno léčit. Šibenicí, převýchovou ve věznici nebo v blázinci.

Dnes je nezávislé myšlení opět zločinem. Moc toleruje mlčení. Podobně jako před listopadem 1989 je společnost zlhostejnělá, otrávená a zhnusená politikou, na kterou nemá téměř žádný vliv a jež se děje ne ku prospěchu lidí, ale navzdory nelibosti veřejnosti. Pod fasádou liberální demokracie bují zlodějina, korupce, zločinná spolčení a vlastizrada. Politická mafie plive na morálku i jakoukoli slušnost. Hlasatelé myšlenek vymykajících se mainstreamu jsou znovu očerňováni a skandalizováni.

Změna přijde. Ale asi se někde zakecala.

V Mostě, 20.2. LP 2024