Zkreslené vidění - Lhal dobře

Špatnému lháři soudný člověk podruhé nevěří, potřetí už ho ani neposlouchá. Počtvrté by ho nejraději zastřelil. Ale to se v civilizovaných společnostech nesmí. Bohužel.

 Dobře lhát není vůbec jednoduché. Dotyčný si musí pamatovat, co vše už nalhal, aby dalšími bludy nevyvracel své plkání předešlé. Musí mít velmi dobrou fantazii, aby vše mělo pravděpodobnou a logickou návaznost. Musí mít i dost trpělivosti, aby nedal najevo svůj podlý úmysl a cíl. Lhář není tudíž žádný hlupák a prosťáček, nýbrž zločinec nadaný inteligencí a pokleslým morálním profilem. Většinou.

 Ale ne vždy je lež cosi špatného. Milosrdnou lež dobře znají lékaři, kteří se rozhodují, zda pravdou zhoršit zdravotní stav nebo zalhaním udržet alespoň částečnou pohodu posledních chvil. Například. Nebo když jsem se kdysi snažil nějak srozumitelně vyložit našim dětem, jak přišly na svět. Zkuste nelhat a vysvětlit to předškolákovi tak, abyste z toho nevyšli jako prasák, až se tím někomu pochlubí. Ale jo, tehdy jsem uspěl dobře. Za lhaní by šlo považovat i předstírání pohody, skvělé nálady a že je vše O.K. v zaměstnání, když se mi chce k smrti spát, blbé a stále stejné ksichty mne otravují a večer na mne doma čeká bůhvíco.

 Specifickou lží je sebeobelhávání. Kdysi se to stalo i mně jakožto kuřákovi. Kdo někdy zkoušel přestat kouřit, ví, o čem mluvím. Vlastně se mi to děje stále a denně. S každou tyčinkou čokolády, hermelínem nebo zmrzlinou si říkám, že nejím, jen ochutnávám. Pak se divím, co čtu na váze a vidím v zrcadle. Natřít lakem pergolu na zahrádce mi trvá už několik let. Jak by ne, když jednou mne bolí ruka, jindy hlava, potom zas opravuji chodník? A když jdu navštívit svou paní doktorku, opravdu věřím, že mne vyléčí? To už bych mohl rovnou doufat, že zbohatnu, budu-li pravidelně chodit do zaměstnání. Nebo že se ještě někdy dočkám toho, že politik opravdu splní, co slibuje.

 Špatnému lháři soudný člověk podruhé nevěří, potřetí už ho ani neposlouchá. Nicméně je podivné, jak je veliká míra důvěry občanů ve stát. Jistě větší, než si zaslouží. Armáda státních úředníků nám lže, o čemkoli začne mluvit. O nezbytnosti setrvávání v EU, mírumilovnosti našich spojenců v NATO, o důležitosti očkování proti neexistujícím nemocem, o potřebnosti lidí, kteří se štítí práce, o starosti o naše soukromí… Volební účast ale svědčí spíše o tom, že asi nejde o důvěru, ale o rezignaci. Čekáme, až to vyhnije.

 Lze lháři něco věřit?