"Být otrokem znamená dělat to, co bych ze své vůle nedělal. Nebýt odměněn cenou své práce, ale pouhým paušálem, v lepším případě nějakým podílem na její hodnotě. Což dnes znamená být zaměstnancem."

Tak to je opravdu hodně svérázné překroucení původního významu slova otrok. Něco jako ti dobří lidičkové, kteří šli demonstrovat s židovskou hvězdou na klopě, a přirovnávali se tak k obětem holokaustu. Otrok je ten, kdo nemůže svobodně jednat a musí poslouchat svého pána. Což zaměstnanec nemusí. Může se kdykoli sebrat a jít třeba meditovat do hor.

A také by mě zajímalo, jak byste si představoval "být odměněn cenou svojí práce" a ne "paušálem". Jako že každý den dostanete tolik, kolik jste svému zaměstnavateli právě vydělal? Takže třeba půl roku nic, a pak najednou tři sta litrů? Nestávají se náhodou lidé zaměstnanci právě proto, aby měli jistotu pravidelného příjmu a nemuseli nést podnikatelské riziko?

Ano. Dobří lidičkové se přirovnávali k obětem holokaustu. Chápu, že propagandou zpracované davy jsou schopny sami strkat hlavy do oprátek a divit se těm, kteří ještě chtějí normálně žít. Nicméně zde se nebavíme o významu symbolů, ale o otroctví.

Málokterý zaměstnanec (neříkám, že nejsou výjimky) si může dovolit nepřijít dle libosti do zaměstnání v určenou hodinu, konzumovat v pracovní době jedno či dvě piva pro lepší výkon, vytknout svému nadřízenému špatnou organizaci práce nebo nepoužívat stanovené pomůcky. Toto vše a další jevy určuje míru závislosti, jiným slovem otroctví. Je možné změnit zaměstnavatele nebo vůbec nechodit do žádné práce, ale i tak jsme stále závislí na společnosti (otroci vztahů, systému). Meditovat můžete kdekoli a kdykoli, pakliže to umíte.

S vaším třetím odstavcem souhlasím. Nelíbí se mi ovšem, jak velké (nepředstavitelně velké) procento nadhodnoty si bere zaměstnavatel a především erár. Kde by také jinde bral na úplatky, mzdy a tunely?

Děkuji za reakci. Tím, že se mnou nesouhlasíte, mne nutíte k přemýšlení. I proto to píšu.

Jako vždy karma.

Děkuji.