Zkreslené vidění - Jenom pravda

Může pravdu někdo vlastnit? Nebo být alespoň jejím výhradním správcem? Státní propaganda i výkonná moc se nás snaží přesvědčit, že o tom vůbec nemusíme pochybovat.

 Majitelé pravdy jsou v podstatě dobří lidé. Dokud se nerozhodnou dopřát ji všem i přes jejich odpor. Je nelidské nechávat druhé v bludu a ve lži. Ale i ti druzí si myslí totéž. Čí pravda tedy vítězí? A musí vítězit?

 Když jsem chodil do školy, bylo všechno jinak, než dnes. Povinným jazykem nebyla angličtina, ale ruština. Chránila nás Varšavská smlouva, ne vojska NATO. Bývalí skauti si hráli na pionýry. Budoucí kapitalisté na věřící komunisty. Pravdu měla strana, tedy KSČ, a ve své ideologii nám malovala náš rudý svět. Nepřátelé byli na Západě, za Chebem revanšisté, v éteru štvavé vysílačky a chartisté kdesi v Praze.

 Později mi bylo čím dál jasnější, že pravdy bolševiků jsou jen účelové lži, které drží systém pohromadě. Hledal jsem pravdu a smysl všeho jinde. V básních zapomenutých a zavržených básníků, které jsem nalézal v antikvariátech. U rádia na Svobodné Evropě, kde rušení dodávalo poslechu příchuť protektorátního nebezpečí. Na koncertech a nahrávkách folkových zpěváků – Petra Lutky, Vladimíra Merty či Pepy Nose, kteří zpívali to, co my v publiku si jen neurčitě mysleli a cítili.

 Když se mi zdálo, že vše špatné i nejhorší máme za sebou a za soudruhy Říše zla se brána pekelná zavřela, přicházelo pozvolna poznání, že vše není tak jednoduché. Ono se jim vůbec nechtělo smažit se a pykat. S ďáblem se spolčili a rozprchli se po světě. A zvolna se vracejí. Už nejsou rudí. Hrají všemi barvami. Jen to myšlení mají stejné. Chtějí mít ve všem pravdu a všem ji také dopřát. Jsou všude. Politické strany se jimi jen hemží. V parlamentu je jich většina. Vláda je jejich celá. A předseda vlády a prezident? Škoda slov.

 Učebnice dějepisu se znovu přepisují. Jako vždy, když se trůnu ujme nová smečka po moci toužících vlků. Děti se dozvídají, že nás od Němců (těch několika málo zlých) osvobodila U.S. Army. A i prezident se v Terezíně vyjádřil podivně o našich předcích a jejich podílu na mrtvých během 2. světové války. Což ale není nic proti tomu, že nad Ukrajinou a její temnou minulostí svítí svatozář jak prdelka neviňátka. Nové pravdy tak dočasně zakrývají špatné svědomí svých tvůrců.

 A že nám lžou naši takzvaní zastupitelé, okrádají nás a smějí se nám do obličeje? Nekonečná je jen lidská blbost. Všeho do času. Na každou škodnou dojde. Ale samet už to nebude.