Zkreslené vidění – Fantazie

Kdo nemá fantazii, je jen myslící stroj a lze ho přirovnat k počítači. Bez fantazie bychom dosud bydleli v jeskyních, v lepším případě by Leonardo da Vinci byl průměrný sochař a televizní seriály by zastupovaly veškerou kulturu.

Každé povolání, činnost, neřku-li myšlenka vyžaduje své. Při manuální práci je dobré být zručný, ve styku s lidmi srozumitelný a empatický, v účtárně se hodí přesnost a schopnost se soustředit, stěhovák by neměl být třasořitka a doktor nesmí omdlévat při pohledu na krev. Nicméně nic se neděje natolik přesně ani stejně, aby někde nezůstal alespoň nějaký prostor pro fantazii. A občas je i nezbytná.

Fantazie, představivost, pro umělce posedlost tvorbou, nadšení ducha, polibky Múzy. Přísada, bez které nevznikne nic nového, obdivuhodného, krásného.

Marně přemýšlím nad nějakým trefným příkladem z vlastního života, ale je to těžké. Totiž nějak popsat co se děje a jak se to stane, že člověka osvítí nenadálá myšlenka, která musí jít z hlavy na papír, má smysl, je srozumitelná a zároveň neukecaná, výstižná… má rytmus… ještě ji trochu upravit a učesat. A melodie přiletí také sama, vlastně dorazila s písničkou zároveň, jen se motala kolem dokola a čekala, jestli si ji všimnu. A za pár dní ji už zabrnkám lidem. Tedy takto nějak mne přepadá záchvat tvorby. Může to být kdekoli. U kávy v kavárně, v autobusu, ve vlaku, cestou na zahradu, někdy i ve spánku, na záchodě, v práci a třeba i na letišti nebo na zastávce MHD. Jen tu Múzu alespoň lehce chytit a chvilku si ji přidržet.

Lituji ty, kteří si nedovedou představit život jiný, lepší než ten, co žijí dnes. Lituji ovšem i ty, kteří si ho představují horší. Dnešek bez politiků parazitujících na hlouposti a stádnosti lidí by stál za vyzkoušení. Ovšem kde vzít jiné? Snad kdyby na nás kdosi seslal komunismus ve stadiu zrodu. Ale on by se jako vždy nějaký komunista našel, aby ho zprznil k obrazu svému. Dočkáme se někdy oné slibované demokracie? Ne liberální, ale bezpřívlastkové. Kde se asi ukrývá? Nebyla by tedy už lepší osvícená monarchie?

Když jsme u těch představ. Nikdy jsem si nemyslel, že se dožiji Protektorátu. Německého. Zvláště ne, když jsem už jako školák pochopil, že jsme kolonií Sovětského svazu. Po převratu roku 1989 jsem měl za to, že už nikdy nenastane cenzura, že nebude vládnout jedna strana a jeden správný názor, že disidenti budou pojmem z učebnice dějepisu, že každého chyceného lotra čeká soud a mříž.

Jsem holt asi nenapravitelný idealista. A mám malou fantazii.