Zkreslené vidění - Dětem se nemá lhát

Děti jsou prý nepopsaná kniha. Ačkoli o této teorii mám své pochybnosti, vřele souhlasím s tím, že v ní není třeba nadměrně škrtat, dělat pravopisné chyby, trhat listy a polévat ji černým inkoustem.

Nutno říci, že lhát se nemá nikomu. A kdo lže, ten krade a do pekla se hrabe. Ale kdo lže dětem, dělá jim zbytečně v hlavičkách zmatky a učí je neřestem předčasně. On je život i tak sice naučí, ale proč je připravovat o nevinnost dřív?

Když jsem byl malý, byli pro mne táta a máma všemocné a nechybující bytosti. Jenže… jak si tu víru udržet? Občas se kvůli čemusi začali hádat, mamka se nesnášela s babičkou, kromě toho byla pedant na úklid a generál, takže i táta raději pro klid stáhl krovky a šel místo fotbalu v televizi mýt nádobí. Ještě tak asi do druhé třídy mi radili a pomáhali s úkoly, později už jsem se o tu pětku zasloužil výhradně sám. Samozřejmě, přeháním, pětka byla, až když jsem se na to vykašlal úplně. Neboli škola mne naučila spoléhat se na sebe a nevěřit v neomylnost dospělých.

My, potomci normalizační éry, jsme lhali od rána do večera. Nesměli jsme prozradit, že doma komunistům říkají zloději, holomci, rudá svoloč a často o hodně drsněji. Jejich pohůnkům a pomahačům mafie, hadi a slizouni. Že na Svobodné Evropě a Hlasu Ameriky hlásili, co se o víkendu dělo v Praze a kolik se sešlo demonstrantů za lidská práva. Že naši mají desku Kryla a ve skříni pornočasopisy. Že víme, kde nakoupit tuzexové bony a sehnat Černé barony od Švandrlíka. Tedy nesměli jsme to prozradit hlavně ve škole, natož se o tom bavit kdekoli na ulici. Tabu byl i rok 1968 a první republika.

Ve škole nám lhali o dějinách i tehdejším současnu. Vše bylo zabarveno do ruda a co ne, bylo podezřelé. Byli jsme součástí tábora míru a za západními hranicemi, které bránil ostnatý drát, si na nás brousil zuby Landsmanšaft. Nejdůležitější školní předmět byla ruština a veškerou organizovanou zábavu zajišťoval Pionýr. Což byla socialistická obdoba Kuratoria, Německo mělo ještě dřív Hitlerjugend.

Dnes je situace zcela jiná. Indoktrinace a ovlivňování myšlení dětí se děje přímo ve školních třídách a učebnicích. Rodiče coby zlhostejnělí voliči mají od politiky odstup a tak tvůrcům školní látky projde téměř cokoli. Pak je možné, že vycházejí děti, které si neumějí ani spočítat útratu v Kauflandu, natož aby si byly jisty svým pohlavím.

Lžete dětem? A často?

V Mostě, dne 18.6. LP 2024