Zkreslené vidění - Dali mu za pravdu

Kdo dnes hlásá spoluobčanům pravdu, je dezolát a dezinformátor, v horším případě i ruský šváb. Kopnout do něj patří k společenskému bontonu. Což platí pro dav zblblý vládní ideologikou. Vracejí se 50. léta nebo normalizace?

„Kolik’s vyfasoval?“
„Šestnáct měsíců.“
„A za co, prosím tě?“
„Za nic!“
„Tak to mne nenalejvej, tos musel něco udělat – za nic se dává pět let…“

 Tímto vtipem začíná knížka Vladimíra Škutiny Presidentův vězeň. Vzpomněl jsem si na ni hned, jak jsem věděl, o čem budu psát. Každému ji mohu doporučit, podobně jako film režiséra Svobody Jen o rodinných záležitostech a mnohé další knihy a filmy na téma revoluce požírá své děti.

 Nejvíce je o politických vězních možné dohledat z doby předlistopadové. Tedy z informačních zdrojů internetu, archivů a spisů, knih, filmů a vymírajících pamětníků. Nelze popřít, a nikdo soudný to ani nedělá, že rychlokvašené komunistické panstvo v padesátých letech bylo bandou amorálních zločinců a psychopatů. O něco později a za normalizace stejná parta budila zdání o trochu větší slušnosti, ale podstata zůstávala táž. Neboli kdo nejde s námi, jde proti nám. My víme nejlépe, co je pro vás dobré. Se Sovětským Svazem na věčné časy a nikdy jinak!

 Po každé změně poměrů se po nějakém čase hledali viníci přehmatů a davům byli předhozeni obětní beránci za nesplněné sliby. Proto za Francouzské revoluce byl po králi Ludvíkovi XVI. popraven i Robespiere a odstraněn Marat. Proto po nástupu k moci nechal Stalin povraždit své konkurenty, mimo jiné Bucharina a Trockého. U nás Gottwald svého soudruha Slánského. A před válkou Hitler kamaráda Röhma.

 Když už režim mele z posledního, cítí, že jede jen na setrvačník, bývá lehce podrážditelný a nevrlý. Každé ošklivé slovo na jeho adresu se ho dotkne a svých kritiků se snaží zbavit. Proto rakouský ministr vnitra Bach poslal Karla Havlíčka Borovského do Brixenu. Proto seděl Viktor Dyk za velezradu v rakousko-uherském vězení. Proto rudá StB vyhnala do exilu písničkáře Hutku a Třešňáka. A proto jsme se o politice nebavili nahlas ani v hospodě u piva.

 Ale staré známé časy se navracejí. Režimu je stále více lidí nepohodlných. Jde o inteligentní, samostatně myslící jedince, kteří se opovažují znevažovat nekompetentní, nesmyslná, hloupá a nemorální nařízení, zákony a počínání pseudoelity vzešlé ze zmanipulovaných voleb. Dehonestační kampaně si ničím nezadají s honem na signatáře Charty77 či očerňováním disidentů. Ostatně nový underground a disent je už nějaký rok tady. Znáte písně Pepy Nose, MUDr. Soňu Pekovou či JUDr. Jindřicha Raichla?

 Pravda je drahá.