Zkreslené vidění - Čisté svědomí

Žádejme po lidech, kteří za nás rozhodují, čisté svědomí, čisté ruce, čisté úmysly. Ale nespoléhejme se na to, že tomu tak je. A svatý není nikdo.

 Čisté svědomí je záležitostí lidskou a proto je můžeme chtít jen po člověku. Podobně jako dobré vychování, soucit či slušnost. Je tedy pošetilé předpokládat, že něco podobného můžeme čekat nebo žádat třeba od nějaké instituce, úřadu či snad politické strany.

 Odpor veřejnosti k církevním restitucím krátce po převratu v roce 1989 pramenil i ze zločinů středověké církve a vůbec násilné minulosti křesťanství ve zdejších krajích. Podobně se společnost stavěla k omluvám představitelů komunistů za oběti padesátých let, krádeže a uzurpaci moci. V obou případech měly smysl jedině projevy lítosti konkrétních viníků za konkrétní špinavosti. Což se až na několik výjimek nestalo. Naopak. Církevní tatíci mají vystaráno natolik, že pražské arcibiskupství prodává kostely, a ideologie do komunismu zmutovaných liberálů se úspěšně snaží likvidovat západní civilizaci.

 Dnes se vládnoucí pseudoelity na mínění porobeného lidu ani neohlížejí. Ostatně nemusejí. Moc třímají pevně, veřejnost je manipulovatelná snadněji než za Husáka a Jakeše, zástupy prvoplánově zneužitelných voličů věří v demokracii a smlouvy o přátelství v případě nějaké revoluce zajišťují neotřesitelnost vydobitých pozic na věčné časy. Jen by ty tanky přijely dnes od západních hranic. Ostatně cizí vojáci jsou už tady. A historická paměť má okupaci z roku 1968 za pravěk. A německý Protektorát za minulost.

 Čisté svědomí má dnes jen málokdo. Ani já nejsem žádnou nevinnou obětí osudu. Coby dítě jsem lhal alespoň šestkrát denně, z toho nejméně čtyřikrát rodičům o škole. V učení i na vojně jsem nepřemýšlel nijak hluboce o tom, jak sebou nechávám manipulovat režimem a co vše odsouhlasím a podepisuji komunistům, odborářům a velitelům. Poprvé jsem se opil v patnácti letech a několikrát se dostal na nepřístupný film. Co jsem kdy provedl svým blízkým, raději už dnes nevím. Snad to nebylo nic strašného. Ale nekradu a nikoho jsem nezabil.

 Kdyby alespoň toto mohli říci o sobě lidé stojící v čele našeho Protektorátu, dosud oficiálně zvaného Česká republika, jindy Česko nebo Czechia, nebylo by to špatné. Ovšem co můžeme chtít po představitelích státu zvolených voliči, kterým nevadí přizpůsobivost jejich prezidenta jakémukoli režimu, vážné podezření na zapojení vládních úředníků do kriminálních afér, obnovení národní fronty pod názvem pětikoalice nebo rozhodování politiků o osudu obyvatel ČR v zájmu cizích mocností a zahraničního kapitálu?

 Ostatně soudím, že prezentace čistého svědomí bývá i známkou nestydatého lhaní.