Zkreslené vidění – Cholerik

Rozčilují vás ti kliďasové, kteří jsou neteční, přestože se k nim hlásíte z druhého konce ulice? Říkal vám už doktor, že si máte dát pozor na infarkt a mrtvici? Vydržíte pět minut sedět a nemluvit? Jste cholerik?

Když jsem na tomto místě zhruba před sedmi lety popisoval flegmatika, dělal jsem to kromě jiného i proto, že se za takového sám považuji. Cholerický typ, tedy člověka labilně extravertního, nikde ve své blízkosti nemám, a jsem s tím nadmíru spokojen.

My ostatní, čili flegmatici, melancholici a sanquinici, se často s takovým týpkem stěží dohodneme. Těší ho, je-li po jeho. Pokud není, vykřikuje, vzteká se a srší jako zapálená prskavka.

Někteří z nich jsou či byli mediálně známí lidé. Ať už k nim máme vztah jakýkoli a sympatie různé. Takový Adolf Hitler jistě neoplýval nějakou zvláštní vyrovnaností, podobně jako Benito Mussolini či Nicolae Ceaušescu. Oni vůbec diktátoři jsou si všichni podobní. Jako jejich režimy. Snaha působit rozhodně a sebevědomě zároveň v těchto případech ukrývala duševní trpaslíky. Snad by se dal do této škatulky přidat i Vlasta Burian a Miloš Kopecký během svých manických stavů. Ale jistě by nic proti zařazení sem nenamítal třeba Tomio Okamura. A samostatnou kategorií je nepochybně Pavel Novotný, starosta Řeporyjí. Pokud se soudy v budoucnu nerozhodnou jeho projevy namísto cholerických úletů klasifikovat coby psychickou chorobu.

Teď jsem si vzpomněl, že se přeci jen s jedním podobným člověkem vídám několikrát týdně. Je to spolupracovník Karel. Nerad bych zde ovšem rozebíral kladné a záporné stránky jeho povahy. Stačí říci, že je umělcem, čímž je řečeno vše. Bez nějakého emočního rozpětí by asi těžko nacházel inspiraci. Nejen pro své linoryty.

Psychologové pro vlastní potřebu, zjednodušení práce a snadnější klasifikaci používají různé typologie. Ty dnes vycházejí především z Junga a Kretchmera. Průšvih je, že kdysi se některý z nich se svou prací pochlubil i veřejnosti, a od té doby se cítí být psychologem každý amatér. Což je zároveň i má sebekritika, protože jsem během provozování své grafologické praxe na základech těchto typologií stavěl grafologické posudky. Ale na čem také jiném?

Tím chci říci, že neexistuje žádný čistý typ temperamentu člověka. Vím to. Když mě napadá nová písnička, o které ještě nevím, zda to nebude báseň, kolik bude mít slok a jak bude temná nebo jasná, jsem duchem vůči okolí nepřítomen a snáším špatně, když se mne Milenka zeptá, co má vařit k obědu. A coby melancholik propadám depresím. Když za týden poté předvádím hotové dílko na pódiu, jsem sebevědomým exhibicionistou.

Téměř sanquinikem.

V Mostě, 24.1. LP 2024