Zkreslené vidění - Anonymní dotazník

Anonymita čehokoli a kohokoli je pouhou laskavou iluzí. Cokoli si vrchnost usmyslí o vás vědět, ví. Něco snad se zpožděním, ale z toho se nestřílí. Informace znamenají moc a moc dnes drží zuby nehty zmutovaní rudí netvoři.

Chtěli bychom mít pod kontrolou vše. Protože když o něčem nevíme, znamená to hrozbu, nebezpečí. Atentát, zradu! Chceme vědět, kam chodí po zasedání ministr propagandy, s kým si telefonuje o pauze paní uklízečka na WC a kam se ztrácí Abdul. Chceme vědět, kdy ráno babička z Jablunkova chodí krmit kozu. Chceme vědět všechno o všech! Co teď dělají, kde zítra budou, o čem sní, co si myslí.

Samozřejmě, máme tu přeci demokracii. Listinu lidských práv. Ústavu. Bankovní tajemství. Hippokratovu přísahu. GDPR. A zákon o ochraně osobnosti. A spoustu dalších zákonů, předpisů a úmluv, které se tváří, jako by měly zachránit lidstvo, přitom jenom překážejí v tom, abychom mohli každému dát tolik dobra, kolik si jen zaslouží. A je ho k dispozici tolik! Každý musí být spokojený, vděčný za naši práci a snahu, musí s námi souhlasit a musí to chtít dobrovolně a sám od sebe. Protože my nikoho neznásilňujeme. Kdo má jiné názory, považuje za důležité jiné věci a nechce s námi jít do společné a radostné budoucnosti, toho nutit nebudeme. Jen si na něj dáme pozor. Jestli je to ale třeba učitel, doktor nebo herec či jinak známá osobnost s pro nás nebezpečným vlivem, je třeba mu to zatrhnout. Vyhodit z práce. Zneuctít, pomluvit. Zastrašit. A v nejhorším podplatit a získat pro naši věc.

Všude máme svoje lidi. Kam se na nás hrabou komunisti za své dravé éry, kdy se rvali k moci hlava, nehlava, krev a slzy! My přicházíme v míru. Ale ať nikdo nečeká, že někde máme schovanou i bílou vlajku. Když jsme už u těch vlajek a praporů, je nám jedno, čím budeme mávat a jakou to má barvu. Byli jsme hnědí, rudí, zelení… teď jsme modří. Ovšem netrváme na tom. Umíme se přikrčit i narovnat, v zájmu naší věci si zalžeme, zamlžíme a přinejhorším to nějak okecáme. Náš mír se sice vždy zvrhnul do války, nemohlo to dopadnout jinak, ale lidé jsou nepoučitelní. Stále nám věří. Proto nás volí. A ty, kteří nás nevolí, oškubeme vždy jako první. Ostatně alespoň to mají rychleji za sebou.

Už se nám to znovu chýlí ke konci. Musíme proto kvapem lidem ukázat, že žádné dobro není bez obětí.

Ať žije liberální demokracie a její vedoucí úloha světového leadera!