Zkreslené vidění – 1984

Bylo to včera, nebo to bude zítra? Cestoval snad George Orwell do budoucnosti? A nespletl si letopočet? Blížíme se jeho vizi? A jde vůbec o utopii?

Když jsem náhodou v roce 1991 zahlédl v kterémsi dnes již zaniklém plzeňském knihkupectví knihu s podivným názvem 1984, s tichým jásotem jsem si ji koupil. Ačkoli nebyla nijak levná. Stála 45 Kčs. Tehdy to bylo dost. Brožovaná.

Před listopadovým převratem byl tento román na indexu. To mimo jiné také znamenalo, že dostat se k jeho četbě bylo podobné dobrodružství, jako třeba poslouchat desku Karla Kryla nebo dozvídat se za co zase zavřeli Havla z vysílání Svobodné Evropy. Právě tam jsem o všepřítomném Velkém Bratru, soudruhovi Winstonu Smithovi, jeho Julii, jakémsi Goldsteinovi, Angsocu a ostatních reáliích příběhu slyšel poprvé.

Tehdy jsem tu knihu přečetl jedním dechem. Zdálo se mi, že tak podobně by to mohlo jednou dopadnout, kdyby komunisté opravdu nějak zvládli technologii moci. Což se naštěstí nestalo. Alespoň ne u nás a nikde poblíž. Snad v Severní Korei. Nicméně není vyloučeno, že v nějaké mutaci, nějaké možné budoucnosti a někde se něco takového může stát. A nemusejí to být zrovna komunisti, kdo se o to postará. Dneska jsem po tom výtisku znovu sáhl.

Nechci psát recenzi na 1984. Kdo tu knihu nezná, stále to může napravit. Tak daleko ještě naše demokratúra nedospěla, aby znemožňovala lidem číst kritiku ideologizace společnosti. Navíc pokud ti nechápou či si odmítají připustit, jak a čím je stávající režim ohrožuje. Mnozí lidé cítící se demokraty se vymezují vůči komunistům. Jiní proti neonacistům. Další nesnášejí pražskou kavárnu. Ta nenachází nic dobrého na těch, kdo nekývají na vše, co pochází od EU. Společnost je rozdělená a rozdělovaná názorovými ostrůvky. Pozitivní deviace jsou spíše výjimkami v okruhu nejbližších přátel. Nikdo nikomu nevěří a nic nelze plánovat na roky dopředu. Politici jsou závislí na svých chlebodárcích v zahraničí a odpovědnost voličům jim nic neříká. Lidé si zvykli na proradnost těch, kteří je mají zastupovat, a rezignují na jakoukoli naději na změnu k lepšímu. Což potvrzuje stále klesající volební účast, neexistence veřejné debaty o důležitých otázkách souvisejících například s bezpečností státu či stále politiky odmítaný zákon o referendu.

Není to nicméně zdaleka tak hrozné, jak líčí pan Orwell. Demokratúra postupuje jemně, tiše. Aby nás nevystrašila a nepoplašila. Abychom všichni najednou nevyrazili do ulic. Zatím tam chodí jen ti citliví a policie je stačí všechny uhlídat. A Česká televize znectít.

Zatím.

V Mostě, dne 29.9. LP 2024