Věř sám sobě.

Věř sám sobě. Mám takovou zajímavou příhodu. Před lety jsem slyšel zajímavou bajku indiánského kmene Čerokiů, kterou vypráví otcové svým malým synům jako jedno z poučení do života.
Muž a jedovatý had se ocitli spolu na vrcholu kopce, najednou začala bouřka, a blesk uhodil do nedalekého stromu a ten začal hořet. Oheň se bleskurychle rozšířil a muž chtěl utéci, než se mu uzavřou všechny ústupové cesty. Had na něj ale zavolal a prosil, aby ho vzal s sebou, že už se nestihne zachránit sám.
Muž se ho ale zeptal „Vždyť jsi had, určitě mne uštkneš.“ Had odpověděl „Jak bych Tě mohl uštknout, přece mi zachráníš život, tak nemohu uštknout svého zachránce.“
Muž ho tedy vzal za košili, aby se had nespálil a proběhl ohněm až dolů pod kopec.
Vyndal hada zpod košile a zjistil, že had ho cestou uštknul. Muž se diví, „Přece jsi mi slíbil, že když Tě zachráním, tak mne neuštkneš.“ Had odpověděl „Nediv se, jsem přece had.“

Nevěřte nikomu, pro koho jste poslední záchrana, že splní svoje sliby, které vám dal, když po vás chtěl, abyste ho/ji zachránil. V tom okamžiku člověk slíbí všechno, jenom aby si zachránil kůži a vůbec to nemyslí doopravdy.