ÚSILÍ.

Tohle je těžký úkol, ale nehledejte chybu nikde jinde než u sebe. Málokdo to umí, kdo to ale dokáže se pak výrazně posouvá a hlavně nehledá výmluvy.

Tohle je příběh Arnolda Schwarzenegera. Odmalička snil o tom, že se jednou přestěhuje do Ameriky a stane se hvězdou.
Vysnil si cestu přes kulturistiku a chtěl být v tom nejlepší.
Trénoval 5-6 hodin denně a věnoval přemýšlení o cvičení každou volnou chvilku.
Četl jsem jeho knihu a jeden úryvek se mi děsně líbil.
Arnolda pozvali hned po jeho vítězství v Londýně 1968 na soutěž Mr. Olympia do USA, která byla týden po jeho vítězství.
Myslel si, že všechny převálcuje, tak jedl, co se mu zamanulo, vůbec necvičil a jenom se flákal.
Když se ale připravujete na takovou soutěž, tak hrají roli i nevýznamné detaily, musíte tvrdě dřít v posilovně do poslední chvíle a mít perfektně vyváženou stravu, abyste na soutěži vypadali skvěle.
Arnold to podcenil, myslel si, že se za týden nemůže nic stát a i když ho asi trochu poškodili i rozhodčí, tak skončil druhý.
Chvíli to bral jako úspěch, ale pak se zamyslel, a teď ho cituji
„Nebyl jsem tak připravený, jak jsem mohl být, mohl jsem před soutěží tvrdě trénovat a dát si dietu. Co na tom, jak porotci rozhodovali?

Já neudělal všechno, co jsem mohl, abych zvítězil. Myslel jsem, že můžu polevit. To se stává jenom amatérům. Jsi amatér, Arnolde!!“

Všimněte si, že ani v jedné větě nikoho neobviňoval, nehledal chybu nikde jinde než u sebe.