Priority v životě.

Zaměř se v životě na ty podstatné věci a nenech se zahltit těmi nepodstatnými. Priority vždycky dávají smysl.

Když jsem byl kluk, tak jsem nechápal, proč dospělí tráví tolik času se svými dětmi. Všechno se změnilo, když se mi narodila dcera Martina. První rok jsem se ji bál až dotknout, jak byla titěrná, ale od 2 let jak začala mluvit a chodit, tak jsem s ní trávil víc a víc času. Učil jsem ji házet míčem, jezdit na kole, plavali jsme spolu, chodili na výlety a ten společný čas byl to nejlepší, co jsem mohl udělat.
Četli jsem si spolu, když byla malá, pořád jsme dělali nějaké „lumpárny“, aby mamka nevěděla, ale hlavně jsme se pořád smáli. Zvyknul jsem si ji večer často ukládat a číst pohádku na dobrou noc, teda spíš Rychlé šípy a jiné klučičí příběhy.
Chvíli jsme s dcerou žili i v zahraničí (bez manželky) a tam se náš vztah ještě prohloubil. Po pár letech jsme se se ženou rozvedli a ten čas, který jsem věnoval dceři se mi vrátil a dcera se rozhodla, že zůstane se mnou. Válčili jsme spolu, než dospěla a osamostatnila se, i když jsem věděl, že je to tak správné, tak mi hodně chyběla. Byl jsem ale stejný a v určitém věku jsem se chtěl postavit na vlastní nohy, jenom jsem si musel zvyknout.

Nikdy jsem nelitoval času, který jsem svojí dceři věnoval, poskytla mi spoustu radosti a tolik jsme se spolu nasmáli.