V současné době se internetem šíří kampaň Centra pro integraci cizinců s názvem Vietnamcům se netyká. Pominu, nakolik je tento počin bohulibý, nakolik s ním souhlasím a nebo je naprosto proti mému přesvědčení. Zaměřím se na jinou věc. Financování.
Zmíněná neziskovka uvádí, že z veřejných peněz čerpá takřka deset miliónů ročně. Deset miliónů z našich daní, z našich peněz, z naší každodenní dřiny. A proč? Aby nás, dospělé lidi, vychovávala. Aby nám, svobodným lidem s vlastním rozumem, z našich vlastních peněz vnutila jediný správný názor. Není to absurdní?
Je, stejně jako je absurdní pojem "nezisková organizace". Spousta lidí v neziskovkách vidí něco pozitivního, vnímá je jako protiváhu všemu komerčnímu a zlému. Krédem současné doby je téze, že kdo něco dělá za účelem zisku, je hrabivý, odporný podnikatel, který okrádá společnost.
Ve skutečnosti jsou to neziskovky, kdo parazituje na bohatství společnosti. Na bohatství, které museli vytvořit ti zlí, hrabiví podnikatelé a jejich zaměstnanci, kteří osm hodin denně tvrdě makají, aby mohli všechny sluníčkové neziskovky fungovat.
Na každou neziskovku s miliónovými rozpočty připadají tisíce hodin skutečné lidské práce, litry potu a snažení za účelem onoho nenáviděného zisku. Špinavých peněz, které ony báječné organizace přemění ve všeobecné blaho.
A má to ještě jeden aspekt. V tržním prostředí je právě profit měřítkem úspěchu a jen míra zisku, nebo ztráty určuje, zda dotyčný subjekt přežije, nebo zanikne. U neziskovek je tomu jinak. Ty prostě vzniknou a záleží pouze na síle křiku nebo osobních vazeb s těmi správnými lidmi.
Neziskovky nemusí bojovat o své postavení kvalitní službou, protože zdaleka nezáleží na tom, jak velký je o jejich práci zájem. Neziskové organizace jsme si ani nezvolili ve volbách. Proto se ptám: Kde se vzala ta drzost založit si organizaci přesto, že jsem a priori přesvědčen o její neschopnosti fungovat v řádném tržním prostředí, usurpovat si část našich vydřených peněz a ještě nás poučovat, co je správné?
