Mám rád rituály a řád. Takže většinu víkendů trávím doma na předměstí a centru hlavního města se snažím vyhýbat. Ne, že bych neměl Prahu rád, miluju ji, ale městského ruchu se vším, co k němu patří, si dostatečně užívám během pracovního týdne.
I tento víkend jsem se rozhodl strávit částečně u psacího stolu a z části na terase, dokud to počasí umožňuje. V rámci svých rituálů však musím alespoň jednou denně své hnízdečko opustit.
Tentokrát jsem se to rozhodl vyřešit návštěvou nedalekého nákupního centra. Vyrazil jsem pro cigarety, víno, čokoládu a pořádný skicák, jelikož právě textuji několik písní pro děti.
Zkontroloval jsem stav poslední hotovosti v hubené peněžence a k samoobslužné pokladně jsem si nakonec přinesl sangriu, sušenku a zlevněný školní sešit. Cigarety pak nahradil tabák a dutinky.
Zkrátka týden před výplatou. Spousta lidí by zaplakala nad vlastním osudem. Já ne. Už bylo hůř. Prošel jsem si obdobím, kdy mi jediným útočištěm bylo pronajaté auto a teplé jídlo výjimečnou odměnou po zdařilé směně.
Dnes, ačkoli nemám na rozhazování a nedisponuji ani vlastním vozem, vím, že se mám každý večer kam vrátit. Již několik let netaxikařím a nežiji ze dne na den. Mám práci, která mě nesmírně baví a kolegy a kamarády, které bych nevyměnil za nic na světě. Mám konečně normální život.
Přesně ten život, na který si dnes každý druhý stěžuje. Každý den do práce, o víkendu snad lahvinka s přáteli, když to vyjde, rychlé večeře při sledování Sexu ve městě a jednou za čas možná i nějaká okázalejší zábava ve formě kina nebo diskotéky.
K tomu všemu patří i zmíněné čekání na výplatu. Čekání na peníze, které jsem již vydělal. Úžasný pocit. Ptáte se proč? Když totiž taxikaříte, dostáváte peníze ihned. Někoho odvezete, dostanete hotovost a je jen na vás, jestli se vám podaří uchránit sumu nutnou k zaplacení složenek. Právě se poplácáváte po zádech a přesvědčujete sebe samé, že byste to zvládli levou zadní. I já si to myslel. Výsledkem je nemalé břemeno z doby, kdy se mi uchránit peníze na nájem, telefon, kabelovku a leasing nepodařilo. Rozhodně ne vždycky a s následky se budu potýkat ještě pár let.
Ale o tom mluvit nechci. Rád bych vám, kteří tak láteříte, že musíte v podnělí vstávat do práce a výplata přijde až za týden, otevřel oči a ukázal vám, že je na světě člověk, který za tento sterotyp a svým způsobem i jistotu děkuje každé ráno, když otevře oči a ani na vteřinu ho nenapadne, že se by se mu nechtělo do práce.
