Po ročním pobytu v této jihoevropské zemi mám pocit, že se česká média věnují zdejší "tíživé" situaci skoro stejně intenzívně jako místní periodika. Krize tady rozhodně není hlavním tématem diskusí běžných lidí. Možná hraje svou roli fakt, že pobývám v bohatší části země - na severním pobřeží - v neklidném Baskicku. Čísla však hovoří jasně. Nezaměstnanost přesahující 24 procent je korunována faktem, že polovina mladých lidí (do třiceti let) nemá práci. Nejsem studovaný ekonom, ale pokusím se v následujících řádcích vystihnout několik jevů, které (podle mého názoru) ekonomické situaci na Pyrenejském poloostrově neprospívají.
V první řadě je to nepružný pracovní trh a těžko představitelná síla odborů. Firmy (bavím se teď především o fabrikách, jejichž situaci jsem měl možnost zprostředkovaně poznat) mají strach nabírat nové zaměstnance, protože zbavit se nepotřebného pracovníka je díky zdejšímu otylému zákoníku práce nesnadné. Odbory navíc v případě jakéhokoliv propouštění hrozí stávkou. Do absurdní situace se před několika měsíci dostala také jedna továrna na výrobu náhradních dílů v baskické provincii Gipuzkoa, když měla možnost dočasně navýšit výrobu, ale odbory požadovaly tak vysoké příplatky za přesčasy, že by se se podniku nevyplatilo vyrábět, takže zakázku odmítl. Náhradní díly se nakonec vyrobily v Česku. Není to neobvyklý případ. Zbytečně vysoká cena lidské práce připravuje zdejší průmysl o spoustu zakázek, které často končí právě u nás, na což dělníci reagují nevybíravými narážkami na adresu středoevropských států. Další kapitolou, která stojí za zmínku, jsou svátky a různá volna, která Španělé nezývají fiestami. Věděli jste například, že pokud ve Španělsku připadne svátek na neděli, dostanou zaměstnanci volno během následujícího pracovního dne? To je přece na hlavu postavené! V čem ale vidím zásadnější problém, je množství a roztříštěnost fiest. Kromě celostátních tady existují svátky jednotlivých zemí, provincií, měst a (skutečně si nedělám legraci) i čtvrtí. A během každé z fiest mají pracovníci firem působících v dané oblasti placené volno. Navíc díky tomu dochází ke zmatkům v zásobování a návaznosti výroby. Španělé slaví rádi, takže využívají všech možností, proč nejít do práce. Důsledkem této povahy je, že i obchodníci zavírají během volných dnů své obchůdky a nezapomínají (odhadem tak v 70% případů) svůj krámek zavřít ani v době každodenní několikahodinové siesty či v neděli. Poslední den v týdnu tady totiž nepracuje skoro nikdo. Kromě toho, že se supermarkety musí podřídit zákonu, který jim provoz během nedělí a svátků zakazuje (myslím, že ani v tomto případě by liberalizace - která se zatím dotkla jen několika turisty vyhledávaných oblastí - neuškodila), neotevírají ani menší obchody, které by tak mohly na konkurenční výhodě profitovat. Jen bary, pekárna a trafika, jinak jsou rolety obchodů a obchůdků stažené. Vůbec jsem nepochopil, jak může fungovat zdejší štědrý sociální systém. Vážně ne. Udivuje mě výše podpory na dopravu a bydlení nejen pro místní, ale především pro imigranty ze zemí třetího světa. Nerozumím zdejšímu bezplatnému systému zdravotní péče pro všechny! Zmínil jsem jen několik věcí, na které během každodenního života narážím. Nebylo mým cílem pouštět se do hlubokých ekonomických úvah. Jen jsem se chtěl se čtenáři podělit o zkušenosti ze života v zemi, o níž se dnes tolik diskutuje.
